Historie obce Knínice
Dne 3. února 1078 moravský kníže Ota I. společně se svou manželkou Eufemií daruje listinou nově založenému klášteru Hradisko u Olomouce tzv. „horní zboží“, tj. nemovitosti v nynější oblasti od Úsobrna po Svitávku. Tato listina je nejstarší známou listinou s pečetí českého původu.
Ve středověkých falzetech se Knínice uvádějí již k letům 1097 a 1200. Očekává se, že údaje v nich uvedené odpovídají skutečnosti. Podle jiného falza daroval markrabě Břetislav na počátku 13. století dvůr a trhovou ves Knínice s okolními vesnicemi klášteru Hradisku u Olomouce, jemuž tento majetek skutečně roku 1250 potvrdil Václav I. Již v roce 1279, kdy se obnovovaly hranice mezi knínickým a konickým zbožím, byly Knínice městečkem. Jeho význam se odrazil i na zřízení proboštství, k němuž došlo snad již ve 13. století.
Knínický kostel zbudovaný na místě staroslovanského hradiště, byl po celý středověk jediným farním kostelem na celém panství hradišťských premonstrátů. V roce 1284 získaly Knínice i právo opevnění, zda k němu ale skutečně došlo, nevíme. Patrně ano, ale jen lehčím opevněním charakteru palisád.
V rukou církevní vrchnosti zůstaly až do sklonku 18. století, v letech 1784–1848 náležely k šebetovskému panství hrabat Strachwitzů.
Nejstarší dochovaný otisk knínické pečeti pochází z roku 1646. V pečetním poli posypaném křížky stojí na konzole postava sv. Štěpána se svatozáří, v pravici drží kameny, v levici palmovou ratolest. Svatý Štěpán byl patronem kláštera Hradiska u Olomouce, kde stál též kostel, zasvěcený tomuto mučedníkovi. Křížky v pečetním poli představují jeden ze čtyř řádových atributů hradištských premonstrátů.
