Historie obce Komořany
Území je geologicky tvořeno převážně svrchní vrstvou spraše, přerušenou jen v okolí vodních toků holocénními náplavami. Po roce 2000 př. n. l. se objevuje v katastru Komořan první člověk. Je to v konečné fázi mladší doby kamenné, v tzv. kultuře šňůrové, nazývané od ozdob nádob, vytvářených přitlačením stočené houžve. Zbytky keramiky římsko-barbarské nasvědčují tomu, že za konfliktů římského impéria s Germány byl katastr Komořan osídlen germánským obyvatelstvem.
První písemná zmínka o Komořanech je z roku 1347. V následujících staletích trval rozkvět Komořan, které se honosily predikátem „trhová obec". Dostalo se jim výsady užívat znaku s kosou a radlicí. V pozdějších dobách ovšem byla obec nenadálými pohromami degradována na bezvýznamnou. Krátce před rokem 1617 vyhořela velká část obce, fara i kostel. Citelně zde zasáhla třicetiletá válka, která neopominula osadu ležící u samé silnice. Obyvatelstvo bylo z velké části buď vyvražděno, nebo prchlo, čímž se stalo, že celá třetina komořanských domů byla opuštěna. Následné dlouhé osídlování lze nazvat druhou německou osídlovací etapou. Plných 435 let setrvaly Komořany v držení starobrněnského kláštera, poté se vrátily do světského držení. Nezbytným doplňkem kostela i fary byla škola, postavená roku 1811. V roce 1857 Komořany zachvátil katastrofální požár, v popel byla obrácena téměř celá obec, poté však byla i za pomoci jiných obcí obnovena do lepší podoby. Komořanský kostel byl často opravován a rekonstruován, roku 1914 byla provedena přístavba kaple pro Boží hrob na evangelní straně kostelní lodi.
