Památky a zajímavosti Libhošť
Mezi dochovanými historickými památkami a pamětihodnostmi obce Libhošť jsou například kostel sv. Jakuba, socha sv. Jana Nepomuckého s reliéfy z období Karla IV. u vchodu na hřbitov a další.
Kostel sv. Jakuba
Současná stavební podoba kostela sv. Jakuba staršího je z roku 1777. Jeho stavba je spojena s misí mikulovského probošta Leopolda Haye na Valašsko a Lašsko, která byla uskutečněna na přání císařovny Marie Terezie. Byl postaven na místě dřívějšího dřevěného kostelíka, o němž v současnosti mnoho nevíme. Byl však vybaven značným jměním, o čemž jsou zachovány zprávy v "Registrech na příjem a vydání tolikéž co za kým v cestě zůstává, všelijakých peněz kostelních ke chrámu Páně dědiny Libhoště přináležejících, za pána faráře P. Václava Columbána léta 1655 založených".
Socha sv. Jana Nepomuckého
Socha sv. Jana Nepomuckého před vchodem do kostela je státem chráněnou kulturní památkou. Je pravděpodobné, že socha byla zde umístěna až při obnově farnosti v roce 1777. Odborníky je ceněn především její podstavec, jehož vznik je datován do přelomu 15. a 16. století. Jeho reliéfní výzdoba je datována do pozdně gotického období. Který ze světců byl na podstavci původně umístěn, je dnes zahaleno tajemstvím.
Fara
Budova fary je v dnešní stavební podobě z roku 1777. O původní faře víme jen to, že byla již od založení obce nadána značnými polnostmi a poměrně velkým hospodářským zázemím. V době husitských válek byly polnosti Libhošťany rozebrány. Po obnovení samostatné farnosti byla faře přidělena jen menší výměra, pole však byla získána až u Borovce. Prvý farář Josef Kyselý byl ještě podřízen farnosti ve Štramberku. Teprve v roce 1784 byla zřízena samostatná farnost pro obec Libhošť. Farní budova sloužila kromě obydlí faráře a správě farnosti i jako škola a byt správce školy. Ve funkci správců farnosti se zde vystřídalo několik významných osobností.
Fojtství
Libhošťské fojtství patří mezi významné budovy obce. Komplex budov přesahoval svou mohutností místní význam. Jeho dnešní podoba je z roku 1772, kdy velký požár zničil spolu s fojtstvím celý střed obce. Stodoly, které tvořily hospodářské zázemí, dotvářely celkový dojem mohutnosti libhošťského fojtství. V objektech fojtství byla patrně určitou dobu významná stanice tzv. "Volské cesty". V období rozkvětu formanství zde bývalo velmi živo. Byla zde hospoda s reálným právem, významné středisko obchodu a odpočinkové stáje pro přípřeže. Budova je po renovaci z roku 1995. Stavba je na seznamu státem chráněných kulturních památek.
Škola
Škola v Libhošti je v současné stavební podobě z roku 1884. Vyučování bylo dlouhou dobu střídavé, vyučovalo se ve směnách, třídy byly spojovány. Na škole se vystřídalo mnoho vynikajích učitelů, kteří za sebou zanechali významnou stopu v novodobé historii Libhoště.
Kulatina na Břehách
Zděná budova někdejšího větrného mlýna na temeni Břehů. Jako mlýn dosloužila už před vznikem 1. republiky. V současné době je již bez vnitřního vybavení a bez větrného kola. Tvoří výraznou dominatu obce, bohužel v současné době je až příliš zakrytá stromy. Objekt je na seznamu státem chráněných památek. Je rovněž evidována jako "významný krajinný prvek" a jako dominanta je chráněna před zástavbou.
Nedomova kovárna
Na přelomu 19. a 20. století zde byla velmi výkonná a populární kovárna Petra Nedomy, která vyráběla kvalitní kočáry (bryčky). V období největšího rozkvětu výroby se zde pracovalo až na šesti ohních. Budova byla delší dobu neobydlena, v roce 1995 vyhořela. Dnešní stav bohužel nahrává její úplné demolici. Jde o významnou stavbu, připomínající jedno z nejbohatších období (rozvoj kovářství), v nedávné historii obce Libhoště.
Hanzelkovo řeznictví (jatka a výsek masa)
Stavba je jednou z chrakteristických, účelově vystavěných budov obce. Sloužila jako jatka (porážka), výsek a prodejna masa a masných výrobků společně s obytnou částí. Po 2. světové válce už zde byl jenom výsek a prodejna, až do roku 2011 se zde nacházel potravinářský obchod.
Viktorova dřevěnice
Podle ústního podání byla v období před rokem 1777 v domě „u kříže" zahájena poprvé výuka libhošťských dětí. Jméno vyučujícího se nezachovalo, v kronikách je uváděno pouze, že šlo o vysloužilého vojáka. Kronikáři i ústní tradice se shodují v tom, že uvedeným domem je Šimíčkova dřevěnice.
