Historie obce České Meziříčí
Osídlení prostoru obce a jeho okolí sahá hluboko do minulosti až přes 300 tis. let. Ke skutečnému založení současné obce došlo patrně koncem 13. století saskými kolonisty u brodu obchodní zemské stezky přes Zlatý potok. Stezka vedla do sousedního Opočna, Dobrušky a dále do českého Kladska a Polska. První písemná zmínka o obci se týká kostela sv. Kateřiny z r. 1352, dále pak pokračují záznamy z let 1356 a 1384. Významnou historickou stavbou v obci je barokní kostel sv. Kateřiny z r. 1748 postavený hr. Rudolfem Colloredem na místě původního dřevěného kostela. Kostel patří k nejkrásnějším stavbám venkovské církevní architektury v kraji. Toto se týká i vnitřní výzdoby, která je velmi bohatá. Před kostelem je socha IMMACULATA (p. Marie) od Františka Pacáka, žáka Matyáše Brauna. Vedle kostela je pak historicky cenná márnice z původního hřbitova. K obci patří bývalé tvrze Vracov a Tošov. Další významnou stavbou je např. místní cukrovar. Obec je rodištěm řady význačných osobností, jako byl odbojný sedlák Jakub Němeček, jehož dům zůstal dodnes zachován, nebo Královehradecký biskup Karel Otčenášek a další.
První písemná zmínka pochází z roku 1300.
Historie školy
První zmínka o meziříčské škole se dochovala v pamětní farní knize k r. 1624. Tehdejší školní budova pod správou církve stála na místě dnešního Obecního úřadu, byla dřevěná, krytá šindeli, s žákovnou pro 50 dětí, malou kanceláří, kuchyní, síní, chlévem, půdou a sklepem. Do meziříčského farního (a tedy i školního) obvodu patřily Rohenice, Roheničky, Slavětín, Králova Lhota, Skršice a Tošov. Prvním písemně doloženým učitelem v Meziříčí byl Bedrníček Václav Karsovksý, jenž zde působil v letech 1630-44. Za zmínku stojí i kantoři Matěj Touc z Rohenic (1730-32) a Jan Němeček z Meziříčí (1732-48), oba sesazeni jako evangeličtí kacíři. Dne 22.dubna 1869 byl slavnostně položen základní kámen nové kamenné školy. Stavba byla nákladem 10180 zl. dokončena již 17. října téhož roku. Nová jednoposchoďová škola měla 2 třídy, dvoupokojový byt s kuchyní pro učitele, pokoj pro podučitelku, komoru s chlebovou pecí a patřila k ní i hospodářská stavení.
