Historie obce Pohoří
První zmínka o vsích Pohoří, Příčně a Pulicích byly nalezeny v nadačních listinách města Dobrušky, pánem Dobrušským na panství kostelům vydaným v letech 1361, 1367, atd. Za vlády Karla IV. bylo 12. listopadu 1361 majitelem opočenského panství Sezemou z rodu pánů z Dobrušky, který pochází od rodu Drslaviců, potvrzeno, že ze vsi Příčná (Příčno) se bude dávat 12 kop grošů na vydržení P. Domka, který byl dobrušským plebánem (kněží a správce farnosti). Tento zápis nám dokladuje, že Pohoří a Příčno byly oddělené vsi. Na konci 15. století však Příčno zaniklo a s největší pravděpodobností bylo jeho území spojeno s Pohořím. Podle Sezemova narovnání musela celá ves nasbírat těch 12 kop grošů a pak je vyplatit na sv. Jiří a na sv. Havla. Dalších 12 kop grošů se vybíralo ze vsi Skalice, jinak též z Čibuzi nedaleko Smiřic.
V Pohoři býval dvůr poplužní, neboť r. 1495 Burjan z Plotiště dědictví své v Pohoři: dvůr poplužní s poplužím, dědinami, lukami, rybníky a lesem v Halíně, i s dvorem kmetcím, na kterém Havránek seděl..., jak mu dsky od Jiříka a Pavla bratří z Hrádku svědčí prodal Mikulášovi ml. Trčkovi z Lípy za 275 kop grošů českých. Snad to byla část nynějšího dvora Pulického, která kdysi byla od Pohoře odkoupena.
V Pohoři seděli též Sendražští ze Sendražic. Snad tam měli jen nějaký grunt selský. Původní sídlo šlechtické rodiny Sendražských ze Sendražic byla tvrz Sendražice, původně Sendražice u Smiřic (v Hradecku). Jejich znakem byl zlatý štít, v něm krkavec, zlatý prsten v zobáku držící. Rod ten žil v Čechách do r. 1730. Potom přestěhovali se do Pruského Slezska, kdež se poněmčili a psali se: Hrabata Sandretzky von Sandraschütz.
