Historie obce Vlksice
Ves Vlksice náležela ve 13. století k sepekovskému panství, které měli Vítkovci až do roku 1291, kdy připadly pražskému biskupu Tobiáši z Bechyně. Ve 14. a 15. století náležely Vlksice rodu vladyků z Vlksic. Z nich jako prvního známe Čejchana z Vlksic (1359), po něm Čáslava z Vlksic (okolo roku 1381), který byl lovčím krále Václava IV. Za husitských válek se připomínají bratři Václav a Jan z Vlksic a jako poslední se uvádí v letech 1470 až 1475 Jan z Vlksic, který sloužil Rožmberkům jako purkrabí na Helfenburku a Rožmberku.
V roce 1497 koupil Jan z Hodějova od Zevalda Tetoura z Tetova vlksickou tvrz s dvorem a vesnicemi Vlksicemi, Větrovem a Klokočovem. Sňatkem Markéty z Hodějova s Bedřichem Vlčkem z Tetova dostali se Tetourové (1537) opět do Vlksic. Z nich pak Jan Tetour prodal v roce 1570 Jiříku Těmínovi z Těmic vlksickou tvrz s dvorem, pivovarem a vesnicí Vlksicemi. V roce 1581 se po Těmínech zakoupil ve Vlksicích Jan Mičan z Klinštejna, který však byl nucen pro dluhy prodat vlksický statek v roce 1597 Přechu z Hodějova. V roce 1610 převzal Vlksice jeho synovec Smil, jemuž byl majetek „jako hrdla, cti i majetku odsouzenému" zabaven, protože po Bílé hoře ujel s králem Fridrichem Falckým z Čech.
Roku 1621 koupil Vlksice Pavel Michna z Vacínova. Jeho nástupce Mikuláš starší Bechyně z Lažan prodal v roce 1637 Vlksice Adamu Bedřichu Doudlebskému z Doudleb. Po jeho smrti (1665) došlo k rozdělení statku, přičemž druhý díl, tvrz tehdy neobývanou, dvůr ve Vlksicích, další dvůr zvaný Jednota a 12 vesnic převzal (1669) Adamův syn Oldřich František. Byl však špatným hospodářem. Při soudním odhadu statku provedeném v roce 1674 uplatnili své nároky potomci a příbuzní obou předchozích majitelů Vlksic, Kašpara Bechyně z Lažan a Adama Bedřicha Doudlebského. V zevrubném úředním popisu statku se líčí tvrz jako patrové, kamenné stavení se dvěma štíty, v patře klenuté, zčásti však spálené.
V letech 1675 - 1676 skoupil podíly plukovník Jan Oldřich z Klebelsbergu a vše pak prodal v roce 1680 Hyacintu Hochmannovi, opatovi premonstrátského kláštera na Strahově v Praze. Zbytek někdejšího příslušenství statku (pole, rybníky a lesy) odkoupil pak v roce 1689 klášter od rytíře Jana Rudolfa Brandlínského ze Štěkře. Od té doby se užívalo tvrze jako sýpky. Hospodaření na bývalém vlksickém statku bylo řízeno z Milevska.
Dochovaná vlksická renesanční tvrz pochází z poloviny 16. století z doby tetourovské držby. Byla vystavěna na příhodném, vyvýšeném místě ve vsi, na jihovýchodní straně chráněna rybníkem. Obdélná budova je patrová, v přízemí a zčásti v poschodí klenutá původními klenbami. Na vnějších zdech tvrze a ohradní zdi dvora navazujícího na tvrz jsou ještě patrné zbytky renesančních sgrafit.
