Historie obce Soběšovice
Dějiny obce jsou samozřejmě spojené s dějinami celého regionu i celé republiky. Historické záznamy jsou však mnohdy neúplné. Nynější obec Soběšovice se v minulosti rozprostírala po obou březích řeky Luciny a náležela do bývalého okresu Český Těšín. Jeden z prvních záznamů o obci se datuje rokem 1227. Z té doby se připomíná dvůr Dolno-Soběšovický, na němž hospodařil Soběk, řečený Střela, který je pokládán za prvního kolonizátora a uspořadatele Soběšovic, od něhož údajně pochází pojmenování obce. Ve výčtu desátků z vratislavského biskupství se však nachází údaj o obci až z roku 1305.
V letech 1580 - 1598 se poprvé rozlišují vždy Horní a Dolní Soběšovice. Do soběšovické farnosti až do 16. stol. patřily i Žermanice. Po roce 1654 byly Soběšovice začleněny k farnosti v Domaslavicích. První zpráva o kostele pochází z roku 1447. Z roku 1681 pochází dřevěný kostel, který byl přenesen z obce Dobrá u Frýdku a stál v obci až do roku 1788.
Dne 5. července 1930 získala obec jedinečnou "trofej", a to vlastnoruční podpis prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Prezident podepsal pamětní knihu, když projížděl z Frýdku do Hnojníka.
Ještě před 2. světovou válkou v obci působily určité síly na polonizování Soběšovic (Dolních Domaslavic a dalších přilehlých obcí) a byly pokusy o postavení polské školy. Největším agitátorem pro tuto akci byl rolník Jan Slanina, tehdejší starosta obce. Zásluhou učitelů z okolních vesnic, faráře Skotnice z Domaslavic, kováře Jana Nytry ze Soběšovic a velkostatkářů Chadrabových se však tento záměr neuskutečnil.
Obyvatelstvo v létech světové krize mezi oběma válkami se živilo skromně, a to převážně z výtěžku půdy a jen malá část pracovala v průmyslu. V místech, kde dnes stojí hráz přehrady, se v minulém století těžila lomovým způsobem železná ruda a vápenec. Lomy byly na pozemcích Kaděry a Damka.
V letech 1945 - 1949 příslušely Soběšovice pod tehdejší okres Český Těšín a od 1. dubna 1949 pod okres Frýdek-Místek. Obnova těžkého průmyslu po 2. světové válce si vyžádala mj. i vysoké nároky na zásobení vodou. Proto bylo v krátké době připraveno a realizováno společností Ingstav Brno (původně Čs. stavební závody) vodní dílo Žermanice celkovým nákladem 179,5 mil. Kč. Práce byly zahájeny v březnu roku 1951. Výstavbou přehrady došlo k zásadním změnám v územním plánu obce. Obec se původně rozkládala po obou březích řeky Lučiny. V zátopovém pásmu vznikající přehrady bylo zlikvidováno historické centrum obce s desítkami domů včetně kostela, školy, tří vodních mlýnů a zemědělských statků. Nyní se obec rozkládá už jen na pravém břehu přehrady. Na levém břehu vznikla nová obec Lučina.
Dne 29. října 1961 byl vysvěcen soběšovický kostel. Historii nového kostela dokládá pamětní zápis. V témže roce bylo dokončeno napouštění Žermanické přehrady.
Zásadní změny ve společnosti přicházejí až s rokem 1989, kdy po sametové revoluci dochází ke změně politického režimu a obec se opět osamostatňuje. 24. listopadu 1990 se konají první porevoluční volby.
