Historie obce Bantice
Obec Bantice se vyskytuje v zeměpisných pramenech již roku 1052, kdy ji kníže Břetislav I. daroval kapitule Staroboleslavské. Není známo jak se tento statek vrátil z kapituly zeměpánům ani kdy se tak stalo, ale dohadujeme se toho, neboť 2. 6. 1358 markrabí Jan Jindřich postupuje klášteru Luckému ves svou Bantice záměnou za les nad řekou Dyjí blíže Lukova s Lukovem a farou. V lese u Lukova zbudoval markrabí lovčí hrádek, Nový Hrádek, jehož zříceniny u Lukova jsou pěkným místem výletním.
O dalších osudech vsi nemáme zpráv, neboť trvajíc pevně v majetkovém poměru s Loukou, neměnila majitelů. K roku 1578 se dovídáme z kopiáře luckého opata Freytaga, že Bantice vyhořely. Píše totiž, 8. června 1578 převorovi dominikánů znojemských prosebně, aby poskytl dřeva stavebního na opravu a stavbu vyhořelých domů a chalup v Banticích. Poslední bolestnou ránu zasadil obci požár roku 1827. Od té doby se ves vzmáhá, neboť je v úrodné vínorodé krajině.
Další bolestnou ránu zasadil Banticím velký mor, který vyhladil většinu obyvatel. Po tomto velkém moru roku 1832 zbudovala vlastním nákladem kapli, Bantice byly přifařeny do farnosti Prosiměřice. V roce 1933 byla na původním místě postavena nová kaple, zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie, na tento den slaví obec posvícení. V obci provozovali svoji živnost různí řemeslníci - kovář, krejčí, obchodník a řezník, truhlář a hostinský.
V roce 1836 byla v obci vystavěna škola jednotřídní a v roce 1931 byla přistavěna ještě jedna třída, kabinet a školní kuchyně pro výuku vaření. Od roku 1970 byla škola uzavřena a děti dojížděly do školy do Prosiměřic nebo do Práče.
Po skončení 2. světové války po odsunu Němců v letech 1945 - 1946 osídlili obec občané z Valašska, převážně z Francovy Lhoty. Jelikož jsou to lidé velmi společenští, pracovalo v obci ochotnické divadlo pod vedením Václava Lišky až do roku 1954 a obec měla také svoji obecní kapelu a obecního bubeníka.
