Historie obce Občov
Ves odvozuje svůj vznik a původ od dávného osamělého dvorce, jenž vznikl v neznámé době uprostřed světlého dubového a bukového lesa. Dle všeho zde byly chovány ovce, což dokazují i staré písemné prameny, které obec zmiňují jako Ovčov. Postupem doby a vlivem termínu obec přešel název k tvaru Občov, jenž se používá dodnes.
První doklad o existenci vsi je obsažen v žalobě pičínského plebána Jakuba zde dne 16. června 1357, ve kterém výše jmenovaný žaluje u konsistoře na Mikuláše, převora augustiniánského kláštera na Ostrově u svaté Dobrotivé, že mu po dobu dvou let, kdy klášter zakoupil dvůr i vísku v Občově, zadržuje povinný desátek. Spor byl po patnácti letech ukončen převorovým prohlášením, ve kterém se zavazuje odvádět Jakubovi ročně sedm měr žita.
Další zpráva o obci pochází až z roku 1433, kdy Petr ze Suchdolu, v jiných dokumentech uváděn i z Obořiště, vyznal před úředníky dvorskými, že jménem Petra ze Suchomasl koupil ves Občov.
Poté však ves připadla králi jako odúmrť. Občovský statek a desátek dal císař Zikmund Janovi řečenému Šafář z Kutné Hory se stejnými právy, jaká měli Zdeněk i Václav.
Ještě dlouho poté probíhali spory o dědictví vsi.
Dne 5. ledna 1465 zemřel tehdejší majitel Občova, Jan Hrach z Občova. Jeho statek a dědiny, poplužní dvůr v Občově s poplužím, na kterém sídlil Petr Řešátko, s celým příslušenstvím a rybníčkem připadly opět králi jako odúmrť.
Král Jiří z Poděbrad vše daroval Přibíkovi ze Skorotína za jeho věrné služby. Občov tak připadl ke Skorotínu a s ním později ke statku pičínskému pánů Bechyňů.
Další osudy obce již pak trvale splývají s historií dušnickou.
