Historie obce Žerotice
Mezi první zmínky o vsi Žerotice lze považovat listinu z roku 1190 v Louce u Znojma, kde je podepsán farář žerotický. V roce 1237 potvrzuje Papež Řehoř IX. premonstrátskému klášteru Zábrdovickému ves Žerotice. V listině farního kostela ve Křtěnci (Trstěnice) datované 1253 je mezi jinými svědky zmíněn jakýsi Boreas, farář ze Žerotic. Lze se tedy domnívat, že již na přelomu 12. a 13. století ves s kostelem a farou existovala. Ves Žerotice s tvrzí (zámkem), farou, dvorem, ovčínem, pivovarem a samotou Koráb měnila ve své historii mnohokrát majitele. Někdy jako samostatné zboží, jindy jako statek nebo součást panství. Panství nebo také velkostatek bylo mnohdy tvořeno několika sídly, objekty, dvory i vesnicemi. Ves byla v držení pánů z Weitmile, Zástřizlů, Březnických, Blierů, Berchtoldů, Walldorfů, Chorinských a Kammelů z Hardeggu. Třicetiletá válka panství těžce postihla. Škody se nedařilo odstraňovat, naopak dále pustlo. V Žeroticích tehdy žilo jen 50 obyvatel. Vrchnosti zde v roce 1750 patřil velký poplužní dvůr, přes 800 měr polí, 15 měr zahrad, louky se 100 vozy sena a 68 vozy otavy, jeden rybník na 64 kop ryb, druhý na 45 kop ryb a 320 měr lesa (Koráb). Poddaní platili úrok o sv. Václavu, dávali slepice a vejce. Robotovali ¾ roku týdně: sedláci z půllánu po 2 dnech potahem a jeden den pěšky, čtvrtláníci 3 dny pěšky a chalupníci po jednom dni pěšky. V době od sv. Jana (24.6) do sv. Václava (28.9) sedláci z půllánu 2 dny potahem a ostatní dni pěšky, čtvrtláníci celý týden. V době žní pracovaly z půllánu 2 osoby.
Farní kostel je zasvěcený sv. Martinu a jeho původ sahá do období po husitských válkách. V roce 1706 byla přistavěna kaple, zasvěcená sv. Trojici a Neposkvrněnému početí Panny Marie, s oltářem sv. Jana Nepomuckého. V roce 1755 byl postaven nový kůr, chrámová loď nově zaklenuta a přistavěna nová věž. Ze starého gotického kostela je zachován jen presbytář, stará křtitelnice u zazděného jižního vchodu a rovněž kamenná nádoba na svěcenou vodu v západní předsíni. Fara ve vsi se datuje již v roce 1253. Budova spolu s velkou částí vsi vyhořela v roce 1725. V roce 1732 byla vystavěna nová farní budova na místě současné fary. V roce 1820 byla v rozbořeném stavu stará budova stržena a nákladem patrona, majitele panství, v roce 1831 postavena nová fara. V této podobě slouží církevním účelům do dnešních dnů. Hřbitov se nacházel v těsném okolí kostela, dnes parkově upraveném. Po epidemii cholery v roce 1831, která si z celé farnosti vyžádala 140 obětí, byl zřízen nový hřbitov východně od kostela, kde je i v současnosti. Od konce 17. století je také ve vsi škola. Nová budova je koncem 18. století vystavěna naproti kostelu. V roce 1826 je přistavěno jedno poschodí a je rozšířena na dvojtřídku. Škola s menšími technickými a provozními úpravami byla v obci provozována do roku 1985. Žáci od této doby dojíždí za vzděláním do sousedních Želetic. V roce 1870 vypukl ve vsi požár, jehož následkem shořelo 27 domků, 5 stodol, zámek a panská stodola.
Posledním soukromým majitelem velkostatku byl Alois Fišl, kterému byl v roce 1948 majetek revizí pozemkové reformy vyvlastněn. V roce 1957 vzniká zemědělské družstvo, které s majetkem bývalého velkostatku hospodaří. V devadesátých letech se zemědělské družstvo přetransformovalo v akciovou společnost Agra.
Obec byla v roce 1927 elektrifikována. O dva roky později byl založen dobrovolný hasičský sbor. Po mnichovské dohodě se obec ocitla na hranicích Velkoněmecké říše a protektorátu. 8.května 1945 v odpoledních hodinách byla obec osvobozena sovětskými vojáky.
Počátkem 60. let minulého století z důvodu častého vylévání potoka z břehů, ale také pro úpravu dolního toku řeky Jevišovky byla provedena regulace. V roce 1973 byl dostavěn a otevřen kulturní dům s kanceláří OÚ, knihovnou, tanečním sálem, zasedacími místnostmi, hostincem a vším příslušenstvím. V jeho sousedství v roce 1980 otevřela Jednota nově postavený obchod s potravinami. Plynofikace obce byla provedena v roce 1995. O čtyři roky později je v obci vybudován a zprovozněn vodovod.
