Historie obce Slušovice
Historicky první písemná zmínka o Slušovicích se váže k roku 1261. Roku 1373 bratři ze Šarova prodali Slušovice a vsi Všeminu, Neubuz a Dešnou Ješkovi ze Šternberka, jenž je připojil k lukovskému panství. Roku 1424 se v bitvě u Slušovic vojsko olomouckého biskupa střetlo s husitskými oddíly Bočka z Kunštátu.
Na významu získávají až v 15. století, kdy byly roku 1446 povýšeny na městečko, což s sebou přineslo také řadu privilegií, tedy městských práv. Od těch dob Slušovice směly svobodně vařit pivo, pálit kořalku, měly právo volného obchodu, svobodu řemesel a byly zproštěny všech robot. V roce 1742 bylo městečko vypáleno Prusy.
Podle dochovaných záznamů zde těsně po druhé světové válce žilo kolem 1 200 obyvatel, do roku 1980 vzrostl počet občanů na zhruba 1 900 a v současnosti Slušovice obývají necelé 3 000 lidí. Tento zásadní nárůst byl důsledkem rozvoje místního zemědělského družstva Agrokombinát Slušovice, které ve své době bylo celorepublikovou raritou a obrovským lákadlem. Existence družstva nabízela řadu pracovních příležitostí i možnost získat trvalé bydlení.
Tato doba svou bohatou stavební činností vtiskla městu jeho současnou podobu. V dobách největšího věhlasu místního družstva bylo vybudováno sídliště, průmyslové zóny, dostihový areál a jeho okolí, fotbalový stadion, čtyřproudová příjezdová komunikace a další objekty. Po roce 1989 dochází k rozpadu zemědělského družstva a některé známé provozovny jsou postupně rušeny.
Od května 1996 jsou Slušovice městem. Tím se staly ve své době nejmladším a zároveň nejmenším městem zlínského regionu.
