Zámek, jenž se nachází v centru městské památkové zóny města Liberec, východně od Zámeckého náměstí, tvoří rozlehlý komplex volně řazených budov, který doprovází zámecký park s ohradní zdí a relikt opevnění.
Nejstarší část – starý zámek, častěji nazývaný redernovské křídlo, nechal na místě biberštejnského panského domu postavit v rozmezí let 1582–1583 tehdejší majitel libereckého panství Kryštof z Redernu. Po smrti Kryštofa roku 1591 přešel veškerý redernský majetek na Melchiora a po jeho smrti 1600 se správkyní rodového majetku stala jeho manželka Kateřina z Redernu, rozená hraběnka Šliková. Ta spravovala panství jako poručnice svého syna Kryštofa a roku 1604 se rozhodla nechat vystavět na severní straně zámku kapli. Zároveň s kaplí byla zbudována také věž na severním nádvoří. Tato věž, sloužící jako zvonice i bašta, je jedinou věží zachovanou do současnosti. Na kapli navázala výstavba druhého, tzv. nosticovského křídla, postaveného pro Kateřininu sestru Mikulášku Nosticovou v roce 1609.
Požár roku 1615 zničil celé redernské křídlo, nikoliv však hradní kapli. Zámek Liberec po požáru opravoval opět žitavský Jan Arkon.
V této podobě zůstal zámek až do doby hraběte Kristiána Filipa z Clam-Gallasu. Ten nechal k areálu přistavět nové křídlo zvané Nový zámek. To navrhl a postavil clam-gallasovský stavitel Johann Josef Kunze. Tomuto křídlu dal podobu dvoupodlažní klasicistní budovy, zdobené černým štukem s vchodem směřujícím do parku. V letech 1785–1786 bylo přestavěno do klasicistní podoby také původní redernské křídlo, které tak získalo mansardovou lomenou valbovou střechu.
Další přestavba čekala zámek v letech 1852–1854, kdy byl Nový zámek přestavěn v duchu tehdejšího romantismu. Novou podobu navrhl vídeňský architekt Friedrich August von Stache a realizoval Heinrich Ferstel. Při této přestavbě byla také vybudována nová dominanta objektu – čtyřboká věž, propojující Nový zámek a nosticovské křídlo. Již v té době však zámek přestal sloužit jako šlechtické sídlo. V roce 1850 byl do redernského křídla zámku umístěn okresní soud.
Roku 1927 se Nový zámek změnil v ubytovnu zámecké správy s restaurantem. Po pozemkové reformě z roku 1933 přešel zámek Liberec jako konfiskát do vlastnictví státu. Ten do něj umístil ředitelství Státních lesů a statků. Za druhé světové války zde sídlilo posádkové velitelství a Německá pracovní služba. Po roce 1945 se do zámku vrátily Státní lesy, a v 50. letech převzala redernské křídlo nově založená vysoká škola – Vysoká škola strojní (dnešní Technická univerzita).
Nosticovské křídlo a Nový zámek převzal v 70. letech výrobní podnik Skloexport, který roku 1986 získal od VSŠT také křídlo redernské. Skloexport hodlal v zámku zřídit stálou expozici skla. Proto byla podle plánů libereckého Stavoprojektu architektem Pavlem Janouškem provedena nákladná rekonstrukce celého areálu. Všechny objekty byly pod dohledem památkářů upraveny jako reprezentativní prostory pro potřeby firmy. Rozšířením arkádového přízemí vznikla vstupní hala a rozsáhlými úpravami prošly interiéry celého redernského křídla včetně kaple. Neméně rozsáhlými úpravami prošel také park před vchodem do nosticovského křídla a sousední park před budovou Oblastní galerie. Rekonstrukce byla dokončena roku 1990.
Díky Skloexportu byla v zámku Liberec jedna z nejrozsáhlejších expozic skla na světě, která však nebyla běžně přístupná veřejnosti. Po konkurzním řízení v roce 2001 byla vydražena skleněná sbírka společnosti čítající na 20 000 kusů předmětů. S výjimkou parku není zámek přístupný pro veřejnost. Pouze renesanční kaple je využívána jako reprezentativní sál, např. pro konání svatebních obřadů.
V roce 2007 koupila zámek soukromá společnost. Po většinu roku byl ale prázdný a nevyužitý. V roce 2024 po několikaletém jednání získalo zámek do vlastnictví město Liberec.
