Zámek Napajedla je skvost barokní architektury. Interiéry a exteriéry zámku prošly mnoha významnými stavebními úpravami a rekonstrukcemi. Návštěvníci mohou shlédnout kompletně zrekonstruovanou barokní vápencovou kašnu na čestném nádvoří se sousoším „Puttů", obnovené balustrády, nově obnovený historický bazén z 30. let 20. století, který zde nechal zhotovit J. A. Baťa, jako jeden z majitelů zdejšího zámku.
Na Zámku Napajedla se konají nejen svatební obřady, různé oslavy či firemní akce, ale především zámek slouží jako hotel. K dispozici je 14 zámeckých pokojů.
Tzv. „nový zámek"byl postavený v letech 1764–1769. Zámek, jako pozdně barokní šlechtické sídlo, postavil židlochovický zednický mistr Antonín „Mates" Slováček podle plánů brněnského architekta Františka Antonína Grimma, u kterého stavbu ve stylu francouzského baroka objednala Anna Marie z Rottalu, provdaná za Quidobalda z Ditrichsteina. Zámek Napajedla je postaven ve stylu pozdně francouzského baroka. Je to elegantní, jednoduchá volně stojící dvoukřídlá budova ve tvaru písmene „U", kde ve třech podlažích, mimo pokojů služebných a příslušenství, bylo přes 50 obytných místností. Dominantou zámku je zcela jistě nádherný kruhový zrcadlový sál, který sloužil především pro přijímání návštěv na zámku či k tančení při slavnostních příležitostech. Dále je zde salonek holandských mistrů, barokní salonek, rozlehlá zámecká jídelna a celá řada dalších zajímavých prostor. V místnostech v prvním patře jsou vysoké stropy, které jsou bohatě štukované.
Vchod s hlavním schodištěm je na východní straně budovy. Ze severní strany je terasa, která je podsklepená. Reprezentativní zámecká budova monumentalizovaná svou polohou představuje nepochybnou kvalitu z hlediska dějin moravské barokní architektury a představuje svébytný vklad do evropských uměleckých proudů poslední třetiny 18. století. Je nutno dodat, že výstavba zámku pokračovala i za dědiců panství, rodu Kobenzlů, Stockau a Baltazzi. Zvláště poslední ze jmenovaných majitelů panství se výrazně zapsal do historie Napajedel založením hřebčína – chovu anglických plnokrevníků v roce 1886. První polovina 20. století, za vlastnictví paní Marie Baltazzi přinesla neobarokní stavební úpravy a do dnešních dnů se objekt dochoval v málo pozměněné podobě. Zámek je obklopen desetihektarovým parkem z větší části v anglickém stylu, se spoustou vzácných dřevin a romantickým rybníčkem s lekníny uprostřed parku.
Od poloviny roku 2017 je zámek v novém soukromém vlastnictví.
