Areál zámku je vystavěn na okraji obce Sobčice, severovýchodním směrem u místní komunikace, nedaleko kostela sv. Prokopa. Zámek je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka.
Zámek byl vystavěn na místě původní středověké tvrze v letech 1630–1634. Přestavbu řídil pravděpodobně architekt Albrechta z Valdštejna, Nicolò Sebregondi. Stanislav Dohalský zámek roku 1661 prodal valdickému klášteru, který zámek roku 1737 upravil pro potřeby správy svých sobčických statků i celého sobčicko-vojického panství. K tomu také směřovala přestavba budovy, kterou realizovali v době 1737–1739 a na níž původně odkazoval i monogram kartuziánského kláštera CW (Cartusia Waldicensis) vytesaný nad jejím vstupem. Malá kaple zasvěcená sv. Brunovi, kterou zřídili v 1. patře zámku, může podporovat myšlenku, že zde někdy také sami pobývali.
Po zrušení klášterů v rámci josefínských reforem roku 1782 byl zámek předán náboženskému fondu a spravován správcem. Roku 1824 byl statek prodán Ferdinandovi z Trauttmansdorffu, který zámek Sobčice připojil ke kumburskému panství.
Od roku 1950 budovu spravoval sobčický místní národní výbor, přičemž budova byla využívána k bydlení nájemníků. V letech 1980–1990 budova sloužila jako galerie, kde měl stálou expozici malíř Karel Šlengr.
V devadesátých letech 20. století byl zámek Sobčice prodán Janu Tomáškovi, který jej generálně opravil a využíval k rekreaci. Od roku 2004 zámek patří firmě Zámeček Sobčice.
