Areál šlechtického sídla se středověkými kořeny jehož součástí je i kaple Zjevení Páně, vystavěná ve stylu radikálního baroka, se nachází v centru města Smiřice. Zámek se dvorem je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka, kaple Zjevení Páně je od roku 1995 národní kulturní památkou.
První zmínka o tvrzi ve Smiřicích pochází z roku 1392. Do roku 1476 byla v držení rodu Smiřických ze Smiřic, poté od roku 1498 ji vlastnili Trčkové z Lípy. Trčkové nechali tvrz někdy v polovině 16. století renesančně přestavět na zámek podle italských vzorů. Původní tvrz tvořící dnešní východní křídlo zámku byla rozšířena kolem obdélného nádvoří.
V roce 1661 získal panství Antonín Pankrác Gallas a nechal zámek Smiřice raně barokně upravit. O 24 let později ho prodal Isabele Magdaleně Šternberkové. V době, kdy byl v majetku jejího syna Jana Josefa, byly u zámku dostavěny hospodářské budovy. V letech 1696–1699 byla vystavěna mohutná vrcholně barokní kaple Zjevení Páně, která je se zámkem propojena.
V roce 1715 se díky sňatku dostal zámek Smiřice do vlastnictví rodu Paarů. Jan Václav z Paaru ho posléze prodal císaři Josefovi II. Zámek začal sloužit jako nemocnice, později zde sídlila správa císařského panství a bydleli zde úředníci.
V roce 1863 koupil panství Smiřice včetně zámku liberecký podnikatel Johann Liebieg, který nechal zámek zmodernizovat. Po 18 letech jej prodal zpět správě císařských panství.
V roce 1918 tak zámek připadl státu. Až do roku 1950 zde fungovala rolnická škola, poté tady sídlilo ředitelství Státního statku a později podniku Velkovýkrmen Praha. Poté se vlastníkem zámku stalo město Smiřice, které jej posléze prodalo belgickému výtvarníkovi Peteru Weidenbaumovi. Od roku 2013 prochází zámek rekonstrukcí.
