V jižním cípu obce Hořiněves se nachází areál barokního zámku s částečně zaniklým velkým hospodářským dvorem. Významný doklad venkovského šlechtického barokního sídla. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Původně středověká tvrz pánů z Hořiněvsi byla na konci 16. století renesančně přestavěna. V roce 1636 jej zakoupil hrabě Matyáš Gallas. Zámek výrazně utrpěl během švédské okupace za třicetileté války. Předpokládá se, že obnova započala v roce 1661 z popudu Františka Ferdinanda Gallase. Záhy však panství opět změnilo svého majitele a roku 1674 je koupil Jan Špork. Za něj mělo dojít k dalším barokním úpravám, při kterých měl zámek Hořiněves získal podobu dvoupatrového paláce, doplněného o tři věže.
Dnešní podoba zámku Hořiněves by měla být výsledkem přestavby provedené za Jana Michala Šporka (1714–1738) během 20. let 18. století. Autorství návrhu je na základě slohové analýzy připisováno Janu Blažeji Santinimu.
Zámek měl snad být během selského povstání v roce 1775 poškozen. Roku 1790 jej odkoupil od Jana Karla Šporka (1749–1790) císař Josef II., který pak spojil hořiněveské panství s panstvím smiřickým.
V roce 1863 byl zámek Hořiněves prodán textilnímu průmyslníkovi z Liberce, baronu Johannovi Liebigovi, ale roku 1881 je již zase uváděn v Císařském rodovém fondu habsburském, což tedy zapříčinilo jeho zestátnění v roce 1918. Později byly v zámku umístěny byty, prodejna potravin a restaurace.
Po roce 1989 byl zámek Hořiněves privatizován a nachází se v soukromém vlastnictví.
