Reprezentativní objekt zámku na horním okraji Husova náměstí vytváří přirozenou dominantu města Lomnice nad Popelkou. Zámek je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka České republiky.
Mezi prvními majiteli tvrze jsou uváděni v roce 1462 Aleš ze Šanova a v roce 1482 Jan Černín z Černína.
V roce 1524 koupil tvrz do vlastnictví Vilém Štěpanický z Valdštejna. Jeho syn Václav ji přestavěl v letech 1566–1567 na zámek v renesančním slohu. Podoba zámku Lomnice nad Popelkou z této doby je zachycena na obraze malíře Antonína Chmelíka. V majetku Valdštejnů zůstal zámek Lomnice nad Popelkou, s výjimkou krátké doby, kdy ho držel jako léno Otto Bedřich Harrach, do roku 1654. Tehdy ho Jan Viktorin z Valdštejna prodal hraběti hraběti Pavlu Morzinovi.
Další z Morzinů, Václav, provedl v letech 1730–1737 poslední přestavbu zámku Lomnice nad Popelkou v barokním slohu. V této podobě, s malými úpravami, se zachoval zámek do současné doby. V roce 1796 prodal Rudolf Morzin panství Ignáci Falgeovi, obchodníkovi z Trutnova, od jehož vnuka ho pak získal do vlastnictví kníže Karel Rohan.
V novodobé historii bylo v zámku v roce 1850 sídlo okresního soudu a trestnice, v roce 1919 ho zakoupil Živnostenský dům pro společenské účely a v letech 1957–1958 zde byl zřízen domov důchodců.
V současné době jsou prostory zámku využívány ke kulturním a společenským účelům. V multifunkčním sále v prvním poschodí se konají výstavy, koncerty, přednášky, plesy apod. V budově má sídlo městské Kulturní a informační středisko, Městská knihovna a scéna loutkového divadla.
