Areál zámku Ždánice s parkem a dvěma budovami předzámčí se nachází ve východní části stejnojmenné obce, nedaleko od infocentra. Zámek Ždánice byl roku 1963 zapsán do státního seznamu kulturních památek a roku 1990 byl rozsah rozšířen na zámek, tvrz a středověké jádro Ždánic.
Stavitelem zámku byl Oldřich z Kounic, který v roce 1566 Ždánice koupil od Jana Šembery z Boskovic. Oldřich z Kounic začal se stavbou zámku jako jednopatrovou uzavřenou budovu čtyřkřídlé dispozice s patrovým arkádovým ochozem po třech stranách vnitřního nádvoří s věží nad střední částí hlavního vstupního křídla v 60. letech 16. století. Přítomnost rodu Kouniců dokládá také jejich kamenný erb zazděný v přízemí zámku. Od roku 1622 se zámek stal majetkem knížat z Liechtensteina, kteří do zámku umístili vrchnostenské úřady.
Další etapa následovala na přelomu 17. a 18. století. Tato fáze byla ukončena nejpozději v roce 1720. Následně byl zámek Ždánice barokně přestavován ve dvou etapách. První přestavba v roce 1762 se týkala především úpravy průčelí vnitřního nádvoří zámku. Patrové arkády byly tehdy pravděpodobně uzavřeny a všechna průčelí byla architektonicky sjednocena. K této stavební úpravě se vztahuje nápis na arkádě v parapetu okna ve střední ose západního křídla: RENOVATUM ANNO 1762. Druhá barokní stavební fáze je datována rokem 1789 za Aloise z Lichtenštejna, kdy bylo upraveno hlavní vstupní průčelí a jižní – zahradní průčelí jižního křídla. Nad korunní římsou hlavního průčelí byl zbudován mohutný zděný štít.
Na přelomu 19. a 20. století byly částečně zazděny arkády v přízemí. V roce 1923 získal zámek Ždánice dr. Eduard Seidl, majitel cukrovaru ve Ždánicích.
V přízemí zámku Ždánice sídlí již více než šedesát let Vrbasovo muzeum, založené učitelem a místním historikem Jakubem Vrbasem, obsahující soubor velmi cenných, zajímavých i kuriózních historických předmětů.
K zámku přiléhá park se vzácnými dřevinami a stoletým psím hřbitovem.
