Empírová čtyřkřídlá jednopatrová budova zámku Skalice je situovaná v zámeckém parku anglického typu na severním okraji obce Skalice. Objekt je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Na místě dnešního zámku stála pravděpodobně tvrz, založená pravděpodobně v první polovině 16. století prvními příslušníky rodu Jankovských z Vlašimi na Skalici. Výstavbě zámku věnovali velkou péči. Původně se jednalo o jednopatrovou, čtyřhrannou budovu, která měla 25 místností (18 místností pro feudála, 7 pro sloužící). V roce 1736 zemřel poslední mužský člen rodu Jankovských (Maxmilián Arnošt II. z Vlašimi) a o majetek, jehož byla obec Skalice a zámek součástí, se strhly mezi příbuznými rody spory. Ty se vyřešily až v roce 1755 zásahem císařovny Marie Terezie, která dědictví uznala ve prospěch rodu Daunů.
Do podoby ve které se nachází dnes, nechal zámek přestavět v letech 1831–1839 hrabě František Daun. Dal zbořit původní zámeckou kapli sv. Víta a znovu ji postavil a stavebně začlenil do severního křídla zámku, který úpravami získal empírový vzhled. Kolem šlechtického sídla vznikl zámecký park o rozloze 3 ha. V zámeckém areálu se nachází kamenná kašna se sousoším dvou delfínů z druhé poloviny 18. století.
Rod Daunů vymřel roku 1904 po meči smrtí hraběte Otakara Dauna. Zámek Skalice s obcí zdědil rakouský rod Haugwitzů. Ti se ale o něj nestarali, jen pronajali statek. Po vzniku Československé republiky se posledním šlechtickým vlastníkem stal baron Heinrich Barrata von Dragono. Zámek mu byl roku 1945 zkonfiskován.
Budova i s přilehlým parkem byl ve vlastnictví obce Skalice až do roku 1954, kdy se stala majetkem České katolické charity, ta zde zřídila Domov pro přestárlé ženy. V roce 1960 přechází správa zámku pod ONV a název ústavu je změněn na Domov důchodců. Další změna nastává roku 1993, kdy je zřízen právní subjekt Domov důchodců Skalice, zřizovatelem je Okresní úřad Znojmo.
Zámecký park je volně přístupný. Jeho dominantou je mohutný platan javorolistý měřící 35 m.
