Zámecká budova s přilehlými budovami předzámčí v novogotickém slohu se nachází na západním okraji města Bzenec. Zámek je od roku 1964 památkově chráněn, od roku 2017 je chráněna i část přilehlého parku.
Původně zde stávala tvrz, která po zániku bzeneckého hradu měla šlechtě vytvořit důstojné panské obydlí. V roce 1588 vyženil bzenecké panství pan Kašpar Pruskovský, jehož rod (později se psali Proskovští) vlastnil Bzenec až do roku 1769. Kolem roku 1600 byla tvrz zbourána a na jejím místě byl postaven zámek ve slohu renesance. Za majitele hraběte Erdmana Proskovského dochází ke zbourání na tu dobu již nemoderního a ponurého zámku a na jeho místě dal hrabě Erdman postavit v letech 1709–1710 zámek nový, ve slohu barokním. Horní část parku byla ve stylu francouzském, dolní část ve stylu anglickém.
V roce 1823 prodal František Dietrichstein bzenecké panství hesensko-kaselskému kurfürstu Vilémovi II. Cenné obrazy včetně galerie obrazů hrabat rodu Proskovských odvezl na zámek v Boskovicích. Po hraběnce Emílii z Reichenbachu-Lesonic zdědil bzenecké panství její syn Vilém z Reichenbachu-Lesonic. Zámek Bzenec v tu dobu vyžadoval již rozsáhlou opravu, a proto se Vilém rozhodl zámek zbourat a podle tehdejší módy dal postavit zámek ve slohu pseudogotickém, zvaném též anglická gotika.
Vdova po hraběti Vilémovi, hraběnka Amálie, bzenecké panství sice spravovala, ale nikdy v zámku nebydlela. Její dcera Pavla, jenž se stala po matčině smrti v roce 1913 univerzální dědičkou, zámek v roce 1917 prodala majiteli strážnického panství, hraběti Antonínu Magnisovi.
Zámek nebyl vybaven, a proto jej hrabě pronajal vojenské správě, jako skladiště léčiv. Tato zámek opustila v roce 1923. Zprvu byl zámek opět pronajat, v roce 1938 byl prodán vinařskému družstvu ve Bzenci. Od té doby se stal sídlem vinařů.
V prosinci 2002 koupilo objekty zámku a přilehlého historického parku město Bzenec. V současné době se zámek postupně rekonstruuje a konají se zde kulturní akce města Bzenec.
