Historie obce Březnice
Nejstarší dochovaná zmínka o obci se nachází v Zemských deskách práva olomouckého z roku 1397. Zápis uvádí, že moravský markrabě Jošt Lucemburský prodal městečko a tvrz Zlín a s dalšími vesnicemi, mimo jiné i s Březnicí, Zdeňkovi ze Štemberka. Další osudy jsou shodné s historií zlínského panství.
Osada získala svoje jméno od místního potoka Březnice (voda tekoucí březovým porostem).
Podle Tereziánského katastru měla obec na počátku druhé poloviny 18. století 44 chalup. Rolníci obhospodařovali 726 měřic orné půdy, zbytek tvořily zahrady a pastviny.
Místní lidé se živili převážně zemědělstvím. Chudí obyvatelé chodili za prací do okolních panských dvorů, ale i do Brna nebo Bratislavy. Později pracovali ve sladovnách, pivovarech a cukrovarech po celé Moravě a také ve Vídni. V obci byl mlýn, z řemesel jsou zaznamenáni tkalci. V 19. století zámečník, obuvníci, zedník, kovář, kožešník, punčochář a krejčí.
Obyvatelé Březnice se zúčastnili Valašských povstání v letech 1620 - 1644. Březnice se stala centrem odboje také za II. světové války, kdy se do aktivního odporu proti fašistům zapojilo 59 obyvatel obce, z nichž 38 bylo vězněno v nacistických věznicích a koncentrácích a 19 bylo popraveno nebo umučeno. Jejich památce je věnován památník odboje na Kříbech.
