Historie obce Spytihněv
Spytihněv patří k těm vesnicím, které na úsvitě historické doby dosáhly takového postavení a významu, k jakému se už později nikdy nedopracovaly. Již sama poloha obce v povodí Moravy, ovlivnila její osudy, přinášela své výhody i nevýhody. Lákala naše předky k usídlení, ale hrozba častých záplav nutila k opatrnosti. Nejednou se stalo, že lidé museli ustoupit a stavět svá obydlí o něco či spíše výše, kde by je neohrožoval ničivý živel. Ten způsobil, že se dochovalo poměrně méně archeologických památek než tomu bylo u jiných obcí.
Nejvýznamnějším z nálezů jsou zbytky spytihněvského hradiště, které se v dávné minulosti rozkládalo na levém břehu mezi meandry řeky Moravy v trati Hradišt´ko. Z východní části tohoto nížinného opevnění se dochovala dlouhý asi 160 m, který se zatáčí ve směru od jihozápadu k severozápadu. Je vysoký asi 3 metry, šířka základny dosahuje téměř 20 m. Z vnější strany sjou patrné stopy příkopu. Val byl vyztužen roštovou konstrukcí, která zpevňovala vrstvy propáleného slínu. Tento způsob budování valu navazoval na starší tradici známou z období Velké Moravy. Jiným nálezem byly zbytky základů kostela, na které se narazilo při regulačních pracích ve třicátých letech 20. století.
Založení Spytihněvi bývá spojováno s knížetem Břetislavem, který v bojích s Uhry v letech 1028 - 1030 získal pro českého panovníka znovu vládu nad územním Moravy. Postaral se o obnovu tehdy zničených kostelů, o opravu hradeb starých měst a hradů a o založení nových měst jako byla Spytihněv a Opava, která byla obehnána pevnou zdí. Účelem byla obrana hranic proti útokům Uhrů a Poláků. Název města Spytihněv byl dán podle nejstaršího syna knížete Břetislava I. Spytihněva II.
Jiná zpráva údajně z roku 1046 se objevuje v listině Břetislava I., který tehdy daroval staroboleslavské kapitule úrok z hradu Spytihněvi. Úrok spočíval v ročním odvodu půl hřivny a vola "na opravu pluhův a oděvy kanovníků". Obě listiny, třebaže svým obsahem významné, jsou středo-věkými falzy z 12. století. Nelze vyloučit, že obsahují historiké jádro, totiž zprávu o hradu Spytihněvi, který zřejmě v 11. stol. tu již stál jako sídlo eměpanských úředníků. Byl to Břetislav, který po vzoru Čech rozdělil také Moravy na správní obvody s četnými hradišti jako středisky politické a hospodářské správy. Spytihněv se stal sídlem jednoho hradského obvodu.
Na rozdíl od obou předcházejících zpráv je zaručeně pravá známá listina olomouckého biskupa Jindřiha Zdíka z roku 1131, jejíž vznik podle posledního výzkumu byl osunut k roku 1141. Vznikla u příležitosti přenesení katedrálního kostela v Olomouci od sv. petra k sv. Václavu a vypisuje se v ní majetek moravské církve. V listině se jmenují tak zvané krstné kostely moravské, to jest takové, u kterých jedině se směly podávat svátosti a pohřbívat. Jedním z nich byl kostel spytihněvský, jeho správcem byl arcijahen. Z obsahu listiny je zřejmé, že ve Spytihněvi stál již kostel. Spytihněv byla tak jedním ze šesti arcijahenství na Moravě, vedle ní bylo též v Olomouci, Přerově, Břeclavi, Brně a Znojmě. O rozsahu spytihněvského arcijahenství svědčí seznam vesnic, které k němu patřily: Jarohněvice, Kostelec, Žádovice, Rusou či Rusov, Velehrad (St. Město), Prakšice, Tučapy, trojí Biskupice, Vasily, Mladotice a Sobnov, dále to byly díly v Zablacanech, Nežticích, Stříbrnicích, Břestku, Kostelanech, Cetechovicích, Žerákovicích, Divokách, Soběhřibech, Ohništkovicích, Lubné, Kvasicích, Bělově, Hyzlech, v dvojím Ořechově, v Brodě, v Opatovicích a v Hošticích. V polovině 12. stol. dosáhla Spytihněv významného postavení. Byla majetkem knížete a příslušela k olomouckému údělu. Její kostel byl střediskem církevní správy, stejně "hrad" představoval vojenské centrum a středisko správy soudní i politické.
Rozdělení Moravy na šest obchodů a šest arcijahenství, doložené ve 12. století, nebylo náhodné a nebylo dáno zeměpisnými podmínkami. To již vylučuje sama blízkost Olomouce a Přerova, Spytihněvi a Břeclavě. Toto rozdělení mělo svůj původ v době daleko dřívější, dokonce v době před vznikem Velkomoravské říše.
