Urbanisticky hodnotný areál minoritského kláštera v Jihlavě patří spolu s konventním kostelem Panny Marie k architektonickým skvostům evropského významu.
Klášter vznikl spolu s městem někdy ve čtyřicátých letech 13. století, písemně je doložen poprvé až roku 1257. Husitské války klášter v katolické Jihlavě přežil bez úhony, po jejich skončení se vzmáhal, což se odrazilo nejen růstem majetku, ale i stavebními aktivitami. Nastupující protestantismus ohrozil existenci kláštera v samých základech, ten však přežil. Pozdější barokní přestavby v 18. století způsobily narušení vzácné gotické křížové chodby.
Za josefinských reforem klášter ušel zrušení, i při zdejším kostele byla zřízena roku 1784 druhá městská farnost, nejprve spravovaná diecézním knězem a od roku 1800 přímo členy kláštera. Za totality klášterní budovy sloužily školským účelům a zčásti též farnímu úřadu.
Klášterní komplex byl Provincii Řádu minoritů v ČR vrácen jako historický majetek roku 1998. V klášterní zahradě jsou umístěny zbylé čtyři plastiky ze zaniklé Křížové cesty.
