Prvořadou stavbou centra města Pardubice, významnou dominantou a kulturním střediskem je areál zámku na nevýrazné vyvýšenině nad soutokem Labe s Chrudimkou, jedna z nejcennějších památek naší goticko-renesanční architektury.
Na vstupní bráně zámku Pardubice je reliéf z roku 1511 s erbovní pověstí pánů z Pernštejna. Jejich erb s černou zubří hlavou a se zlatým kruhem v nozdrách na stříbrném (později i zlatém) štítu najdeme v Pardubicích na mnoha místech.
Počátky panského sídla v místech nynějšího pardubického zámku sahají podle archeologických nálezů do konce 13. století. Dnešní podoba zámku pochází hlavně z rozsáhlé přestavby podniknuté pány z Pernštejna od konce 15. do čtyřicátých let 16. století. Vilém z Pernštejna přetvořil na přelomu 15. a 16. století starší hrad vskutku zásadním způsobem. V době končící éry středověkých hradů a současně s pronikající renesancí objevujících se myšlenek na jiný typ sídel – pohodlných, ale neopevněných zámků, vytvořil Vilém z Pernštejna v Pardubicích rezidenci, která je přechodem mezi hradem a zámkem. Vilém totiž zabral rozlehlé území (svým půdorysem je téměř stejně velké jako celé město), které dokonale opevnil, a areál původního hradu přestavěl na velký palác, vyhovující již novým nárokům života aristokracie.
Uvnitř paláce se dochovaly zbytky nástěnných raně renesančních maleb. Stěny téměř všech místností postupně pokrývaly malby iluzivní architektury, provázené bohatými motivy rostlinných ornamentů, a celé obrazy s biblickými výjevy i antickou mytologií. Nejcennější dochovaný soubor představují malby v rytířských sálech prvého patra. Mezi nimi je obraz s námětem starozákonní legendy o Samsonovi a Dalile z roku 1532 nebo monumentální nástěnný obraz vyjadřující protestantské dogma Zákona a Milosti, či postava Štěstěny vrtkavé a další. Tyto malby vznikaly ve 30. letech a na začátku 40. let 16. století. Vzácně se na pardubickém zámku dochovaly z této doby i dva malované dřevěné kazetové stropy. Hodnotné jsou ovšem i četné kamenické prvky – pozdně gotické, goticko-renesanční a raně renesanční. Mezi nimi vyniká především vstupní portál, jehož základ byl vytvořen roku 1529, ale osazen byl až roku 1541. Dva roky na to ozdobil vstup do zámku kamenný most s bohatou reliéfní výzdobou.
Pernštejnové ve třetí generaci svůj majetek neudrželi a zadlužené panství byli nuceni prodat králi. Zámek Pardubice se stal sídlem správy komorního velkostatku a místem jen občasných návštěv panovníka. Poslední větší úpravy zde prováděl v 70. letech 16. století královský stavitel Oldřich Avostalis. Z té doby pochází sgrafitová výzdoba fasád, štít nad průčelím paláce a úpravy druhého patra. Přistavěno bylo hlavní schodiště a renesanční arkády na vnitřním nádvoří. Z pozdějších dílčích úprav v době baroka, projektovaných F. M. Kaňkou, se dochoval jen sál v přízemí vstupního křídla paláce, který dnes slouží jako výstavní sál.
Objekt zámku čím dál tím víc podléhal komerčním zájmům velkostatku, v důsledku čehož časem zmizela původní výzdoba i inventář. Výrazně se to projevovalo, když byl zámek zastaven a posléze prodán v polovině 19. století privátním subjektům – bankovním společnostem a poté baronovi Richradu Drasche z Wartinberka. Teprve roku 1920, když za pozemkové reformy zámek koupil pardubický Musejní spolek, začala záchrana této mimořádné památky. Musejní spolek, který tu měl předtím pronajato několik místností, zde vystavil veřejnosti své tehdy již poměrně bohaté sbírky. Ovšem po 2. světové válce musel Musejní spolek zámek odevzdat státu a poté ukončit svou činnost. Začala se zanedbávat údržba a připravená celková rekonstrukce se odkládala. Začala, až když se koncem roku 1977 zřítilo několik stropů a zhoršil se havarijní stav hlavní zámecké budovy. Rekonstrukce se ale i potom vlekla natolik, že objekt v podstatě chátral dál. Ještě na začátku 90. let jeho stav vypadal beznadějně. Od roku 1994, kdy správu areálu převzalo zdejší Východočeské muzeum, se podařilo obnovu zámku urychlit natolik, že dnes tento architektonický klenot znovu ožívá.
Z areálu pardubického zámku se stalo významné kulturní a společenské centrum Pardubic se svými hodnotami vynikající památky umístěné v pásu zeleně. Hlavním uživatelem zámku je Východočeské muzeum, které postupně realizuje ambiciózní program. Na konci jeho realizace by tu mělo být devět expozic, výstavní sály, zpřístupněné památkové interiéry, přednáškový sál, studovna, kavárna a zázemí pro další aktivity. Již dnes mají návštěvníci možnost navštívit výstavy, rytířské sály a ze stálých expozic sbírku českého skla, která patří u nás k největším, expozici sbírky zbraní a sbírku pohlednic Orbis Pictus.
Kromě Východočeského muzea užívá část prostor zámku také Východočeská galerie a některé své provozní prostory tu má i Státní památkový ústav Pardubice.
Od roku 2010 je zámek s opevněním zapsán na seznam národních kulturních památek České republiky.
