Zámek Boskovice s parkem a přidruženými budovami skleníku a jízdárny patří mezi nejcennější doklady klasicistní architektury na Moravě. Tvoří významný památkově hodnotný celek spolu s panským dvorem, rezidencí a nedaleko stojící hradní zříceninou, který je od roku památkově chráněn.
Zámek v Boskovicích byl vystavěn na místě dominikánského kláštera, který zde stával v letech 1682–1784, a který založili Jan Bohuslav se svojí chotí Zuzanou Kateřinou Prakšickou ze Zástřizl. Josefinskými reformami zrušený klášter zakoupil roku 1785 František z Ditrichštejna.
Z materiálu bouraného kláštera s kostelem vznikl v letech 1819–1826 nový zámek. Autorem projektu byl pravděpodobně Josef Esch. Původně klášterní křídlo se bez větších stavebních změn zachovalo dodnes ve dvou podlažích stavby zámku, včetně skromných cel mnichů v prvním patře. Krátce po dokončení zámku nechali Ditrichštejni postavit palmový skleník (1829). Areál panského sídla dále doplnili novogotickou jízdárnou hrabata Mensdorf-Pouilly.
Poslední výraznou úpravu zámecké stavby si vyžádala havárie z roku 1916, kdy v důsledku nadměrného statického zatížení došlo ke zřícení nádvorní stěny západního křídla. Řešením bylo stažení arkád kotvami a zaslepení jejich oblouků. Při této úpravě zůstalo v každém zazděném oblouku pouze okno nebo dveře. Nádvoří zámku dostalo tímto zásahem zcela nový a poněkud těžkopádný výraz.
V období protektorátu byla na zámek a celé tehdejší panství uvalena vnucená správa, aby ji s krátkou přestávkou vystřídala po roce 1948 správa státní.
Od roku 1960 je v prostoru zámeckého parku v provozu letní kino, v době vzniku jedno z největších ve střední Evropě. Zámek sloužil v části 2. poloviny 20. století jako internát, později však byl jeho stav rehabilitován.
Po roce 1991 byl zámek Boskovice opět vrácen původním majitelům, hraběcí rodině Mensdorff-Pouilly.
