Rozsáhlá zřícenina hradu vznikla na strmě se zvedajícím návrším nad pravým břehem Divoké Orlice u městečka Potštejn. Hrad s kaplí sv. Jana Nepomuckého jsou od roku 1964 zapsány do státního seznamu kulturních památek.
Gotický hrad byl vystavěn v souvislosti s kolonizací povodí středního toku Divoké Orlice Půtou z rodu západočeských Drslaviců zřejmě na konci 13. století. Po Půtovi byl také pojmenován – Půtův kámen, Puttenstein, zkomoleně Potštejn.
V roce 1312 jsou zmiňováni majitel hradu Procek z Potštejna a jeho syn Mikuláš a to v souvislosti se sporem obou osob s pražskou patricijskou rodinou Prošů. Mikuláš z Potštejna se poté stal loupeživým rytířem, a proto byl hrad v roce 1339 markrabětem Karlem obležen, během 9 týdnů dobyt, zabrán a rozbořen. V roce 1356 Karel IV. od Mikulášových potomků Potštejn odkoupil a přistoupil k obnově hradu, který se měl stát centrem královského potštejnského panství. V roce 1399 byl hrad neúspěšně obléhán vojsky panské jednoty, která vystoupila proti Václavovi IV.
V roce 1410 král Václav postoupil hrad své manželce Žofii. Po smrti královny Žofie v roce 1425 se hrad dostal králi Zikmundovi, který jej v roce 1429 dal do zástavy Půtovi nejmladšímu z Častolovic, hlavnímu odpůrci husitství ve východních Čechách. Brzy na to byl hrad obležen východočeskými sirotky a po půlročním obléhání dobyt.
V průběhu první čtvrtiny 16. století Vilém z Pernštejna hrad nákladně přestavěl v rezidenční a správní centrum pernštejského dominia ve východním Hradecku. Z doby jeho nástupce, syna Vojtěcha z Pernštejna, se dochoval řád pro potštejnského úředníka, který obsahuje i jmenný seznam zaměstnanců na Potštejně a výši jejich půlročního platu.
Potštejnské panství získal Václav Hrzán z Harasova a na Jenštejně. Do doby Václavova syna Adama Šťastného, který se otcovského majetku ujal v roce 1576 po předcházející poručnické správě, spadá částečná renesanční obnova horního hradu, která však přispěla k narůstajícímu zadlužení majitele. Po smrti Adama Šťastného v roce 1598 na místě jeho dcery Anny Kateřiny spravoval Potštejn Adam starší Hrzán z Harasova, majitel nedalekého lanšpersko-lanškrounského panství. Po roce 1603, kdy se Anna Kateřina ujala správy majetku, význam hradu slábne.
V roce 1629 získal panství císařský generál Kašpar z Grambu. Ten část panství, tvořenou městem Kostelec nad Orlicí a k němu přilehlými obcemi odkázal jezuitské koleji sv. Klimenta na Starém Městě pražském a zmenšeného potštejnského statku se ujala jeho dcera Františka Magdalena provdaná za Václava Zárubu z Hustířan. V majetku tohoto rodu hrad a panství zůstaly dalších více než 100 let. Hrad postupně pustl, avšak ještě v roce 1681 jej Bohuslav Balbín označil za obyvatelný.
V roce 1746 prodala dcera posledního mužského zástupce Zárubů z Hustířan hrad a městečko Potštejn s částí vsí slezskému emigrantovi Janu Ludvíkovi Harbuvalovi Chamaré, který nechal v městečku vybudovat nový zámek. Aktivity tohoto rodu se na vnějším vzhledu hradu Potštejna podepsaly výrazným způsobem, v obvodu hradu vznikly nové sakrální stavby, ale zároveň došlo k devastaci řady objektů následkem hledání tzv. Potštejnského pokladu.
V závěru 19. století se stal hrad Potštejn oblíbeným výletním místem potštejnských letních hostů i vzdálenějších návštěvníků. Významnější zabezpečovací práce byly zahájeny až v závěru 30. let 20. století, kdy hradní areál získal Klub československých turistů, v době okupace však byly práce nuceně zastaveny. V roce 1945 byl velkostatek Dobřenských z Dobřenic konfiskován, hrad přešel do majetku České obce sokolské a pak státních lesů. V 70. letech vznikl plán nákladného statického zajištění zříceniny, z něhož bylo v roce 1976 realizováno pouze zastřešení 4. brány. V 80. letech byl hrad přičiněním hnutí Brontosaurus zbavován náletových křovin a došlo i na drobné konzervační práce.
Po roce 1989 se hrad Potštejn stal majetkem obce, která jej v roce 1994 zpřístupnila veřejnosti. Současně započala rozsáhlá postupná konzervace dochovaného zdiva a celková úprava areálu. O hrad se dobrovolnicky stará skupina převážně místních seniorů zvaná Dědkostav.
