Historie obce Hlavnice
První písemná zmínka o Hlavnici pochází z roku 1250, kdy papež Inocenc IV. ve francouzském Lyonu zapsal Hlavnici mezi statky, náležející Velehradskému kláštěru. V tomto dokumentu má Hlavnice název HLAWENIC. V roce 1265 je dokladována LABNIZ jako obec, patřící pod stěbořické "hofmisterství". V majestátě krále Přemysla Otakara II. z roku 1270 se obec uvádí pod názvem HLAWNIZ.
Hlavnice prodělávala dvojí vývoj, ke spojení došlo v roce 1732. Jedna část obce byla řízena stěbořickým hofmisterstvím a druhá část, Hůrka, prošla bouřlivější historií. Dostala se do držení mnoha pánů, dokonce i významných rodů. Okolo roku 1420 využívala pozemky opavská knížata. Jedna verze hovoří o tom, že panstvo využilo bouřlivé husitské doby a přivlastnili si pozemky násilím (dle špatného příkladu krále Zikmunda), druhá verze hovoří o různých úmluvách, jimiž se panstvo dostalo k pozemkům. Zejména hovoří o tzv. vrchním právu, které pak umožňovalo předávání pozemků. Roku 1412 využíval Hůrku pan Herbort ze Slavkova, který hlavnický díl předal Mrakotovi. Když se pak dcera Alena Mrakotovna provdala za Mikuláše Faulherina z Velkých Hoštic, dostal se hlavnický díl po dlouhých tahanicích roku 1436 do držení pánů z Velkých Hoštic.
