Historie obce Vlčková
První písemná zmínka o vsi je z roku 1373, kdy je jmenována jako Wilzkow. Byla vždy součástí lukovského panství a patřila pod farní úřad v Kašavě, kam se chodilo i do školy. Na staré obecní pečeti je nápis WLCZKOWA a znakem vlk unášející ovečku. Ne náhodou - tehdy se vlci beze strachu přibližovali až k lidským obydlím a zvlášť v zimě často napadali ovčí stáda.
Počátkem 17. století bylo v obci 15 usedlostí, mezi nimi i svobodný mlýn mlynáře Jury. Po třicetileté válce zůstalo jen 13 obydlených. V roce 1834 měla však již 54 domů a 403 obyvatel. Od té doby se počet domů více než zdvojnásobil, i když průměrný počet obyvatel se příliš neměnil. V roce 1773 koupil od vrchnosti fojtství Jan Kolář. Vykupování usedlostí pokračovalo a postupem času byly usedlosti vykoupeny všechny. V archivních pramenech patří k nejčastěji se vyskytujícím jménům Bořuta, Brtík, Drozdek, Drábek, Gajdošík, Halaška, Homolík, Kolář, Minář, Macík, Pliščák, Sadila, Šarman a Topič.
V obci stávaly dva mlýny, dolní s pilou (tzv. Minářský podle rodu, v jehož byl držení) a horní. Zdrojem obživy bylo zemědělství a lesní hospodářství s dřevařskou výrobou (hrábě, žebříky, žebřiny, trakaře, dřevěné lopaty a šindel). Z řemeslníků jsou doloženi kolář, kovář, krejčí a švec.
POVĚST:
Vznik Vlčkové je opředen pověstí o statečném panošovi, který se dokázal postavit smečce hladových vlků. Zachránil syna svého pána a ten mu z vděčnosti daroval celé údolí potoka Kameňák. V něm byla vystavěna tvrz, kde se panoš Vlček usídlil a kde po čase vznikla osada.
