Historie obce Poruba
Samotný název Poruba souvisí s kácením - rubáním stromů a vznikem porubů. První zmínka o Porubě se váže k roku 1393, kdy se v historických materiálech uvádí Stach z Poruby jako man olomouckého biskupství. Ves Poruba byla tehdy součástí třebovického statku a patřila k opavskému knížectví, manství olomouckého biskupství se na ni proto nevztahovalo.
V roce 1553 porubskou tvrz, ves i dvůr zdědil Ondřej Bzenec z Markvartovic. Po nich byli po dlouhá staletí majiteli Skrbenští, Oppesdorfové a především rod Vlčků (Wilczků), kteří připojili Porubu ke svému klimkovickému panství.
Jednou z nejstarších dochovaných památek Poruby je kostel svatého Mikuláše. Jeho historie sahá až do XV. století; tehdy poskytoval duchovní služby obyvatelům obcí Poruba, Vřesina, Svinov a Třebovice. Ze XVI. století pochází porubský zámek. Toto sídlo Markvartoviců bylo vystavěno v renesančním slohu okolo roku 1573. (Před úplným zchátráním jej v roce 1993 zachránila rekonstrukce provedená jeho současným majitelem p. Statisem Prusalisem.) Škola je v Porubě zmiňována již roku 1650 a až do 19. století sloužila k výchově a vzdělávání i mládeži sousedních obcí Třebovice, Svinov a Vřesina.
Na zachování zelených ploch a budování parků bylo pamatováno ve všech etapách výstavby, Poruba je proto dnes v tomto ohledu srovnatelná s mnohými lázeňskými městy, kterým se podobá i tím, že zůstala městem bez velkého průmyslu, s minimálně znečištěným ovzduším.
Zajímavý je demografický vývoj Poruby. Až do počátku dvacátého století nepřesáhl počet obyvatel několik stovek. Obec si zachovala svůj vesnický ráz s převahou rolníků, zahradníků a dalších živnostníků. Zaměstnání v průmyslu tehdy nabízely jen ostravské podniky. První továrna firmy Ignác Blažej vyrábějící nábytek byla založena až v roce 1903. V roce 1925 byla postavena místní železniční dráha ze Svinova do Vřesiny, která umožnila spojení s průmyslovým centrem města a naopak občanům ostravské aglomerace zpřístupnila malebnou přírodu v údolí říčky Porubky.
Vítězné ukončení druhé světové války si vyžádalo značné oběti materiální i lidské, stalo se však také začátkem nové etapy v životě Poruby. Po nezbytném odstranění válečných škod bylo v roce 1951 rozhodnuto o výstavbě velkého městského celku právě na katastrálním území obce Poruba. Místo bylo vybráno pro výhodnou polohu mimo oblast poddolování i pro příznivé klimatické podmínky. Nová Poruba se v průběhu třiceti let stala z původní zemědělské obce novým moderním městem pro téměř osmdesát tisíc obyvatel. Člení se do osmi postupně budovaných stavebních obvodů, jejichž architektura i celkové urbanistické řešení jsou odrazem doby, ve které vznikaly.
