Obecní znak
Základní informace
Kraj:Ústecký
Okres:Děčín
Správní obvod:Děčín
GPS souřadnice:50.797805N, 14.417672E
Nadmořská výška:301 m n. m.
První pís. zmínka:rok 1352 (665 let)
Katastrální výměra:3 875 ha
Počet obyvatel:5 183
PSČ:407 21
Adresa URL:www.ceska-kamenice.cz

Památky a zajímavosti Česká Kamenice

Díky jednomu z nejzachovalejších městských historických center v severních Čechách byla na území města v roce 1992 vyhlášena městská památková zóna. Během několika let se počet objektů prohlášených kulturní památkou rozrostl na 35 s nově zrekonstruovaným náměstím. Kulturní hodnota památek a péče o ně byla v roce 2006 oceněna titulem "Historické město roku 2005."


Evangelický kostel

Zdejší evangelická obec již v roce 1902 založila spolek pro stavbu evangelického kostela, který během několika let získal pozemky a roku 1912 nechal zpracovat projekt kostela. Výstavbu zmařila 1. světová válka a k její realizaci došlo až po vzniku ČSR. Základní kámen novostavby byl položen 28. října 1929. Již 10. srpna 1930 byl nový kostel slavnostně vysvěcen. Až po dostavbě byly v roce 1931 instalovány topení a darovaná křišťálová křtitelnice. V roce 1940 byly v kostele umístěny varhany.

V roce 1945 byl kostel převeden Československé církvi evangelické. V roce 1968 stavbu odkoupilo město a byla zde zřízena smuteční obřadní síň. Po koupi kostela městem došlo v sedmdesátých letech k celkové rekonstrukci a stavba byla znovuotevřena až v roce 1980. V období rekonstrukce se zásadně změnil hlavně interiér: výměna původních vitrajových oken s náboženskými motivy a německými nápisy, odstranění kazatelny, oltářního kříže a lavic.
Jednoduchá hmotná stavba je dokladem hodnotné architektury regionálního významu.

Kostel sv. Jakuba Většího

První výslovná zmínka o kostele v České Kamenici se objevuje roku 1352. Naše město je zde uvedeno jako "oppidum" s farním kostelem. Rozsáhlé opravy za děkana Heinricha Marschnera v roce 1923 umožnily pátrání po starších stavebních prvcích původního kostela, který byl od svého vzniku několikrát přestavován. Již ve XIII.století tu zřejmě stál kostel a nelze ani vyloučit, že zde stála již ve XII.století nějaká křesťanská svatyně.

O původní gotické podobě kostela nemáme žádných zpráv. K prvnímu většímu zásahu do původní podoby kostela došlo roku 1444. Tehdy bylo město dobyto lužickým šestiměstím a kostel byl nepřátelskými vojsky zničen. Nejstarší dochovanou částí je zbytek západního portálu, který pochází patrně z posledního desetiletí XIV.století. Portál je narušen výstupem na věž, který byl připojen až ve století XVII. Na starých základech byl postaven kostel nový, jehož podoba se počala měnit v polovině XVI.století při 1.goticko-renesanční přestavbě. K roku 1552 máme dochován písemný pramen, který se týká výstavby kostelní věže, jejíž náklady měla hradit městská rada. Práce na ní probíhaly hlavně v letech 1552 až 1555. Na věži kostela byl zjištěn nápis, udávající letopočet 1555 a jméno stavitele Vitus Seiffert. Jako mnoho podobných věží stavěných tou dobou v Čechách při starších kostelech, plnila i tato věž úlohu při zajištění bezpečnosti města a stala se součástí městského opevnění. Na věži sídlil věžný či zvoník, který zde měl i vlastní byt. Kromě vyzvánění v předepsaných časech též informoval o různých nečekaných událostech, jako například o vzniku požáru, či jiném blížícím se nebezpečí. Přestavba kostela probíhala buď současně s výstavbou věže, nebo na ni navázala.

O další goticko-renesanční přestavbě se začalo uvažovat nedlouho poté. Roku 1586 tehdejší majitelé panství páni z Vartenberka upozorňují městskou radu na špatný stav kostela a slibují pomoc při nápravě jeho stavu. Tato přestavba byla realizována v letech 1604 až 1605 a kostel byl při ní podstatně rozšířen. Ze staršího kostela byla zachována věž a západní stěna lodi. Stavitelem chrámu byl Peter Patzenhauer, místní purkmistr. Jeho náhrobek lze spatřit uvnitř kostela, kam byl po svém vyzdvižení r. 1886 umístěn. Náhrobek udává, že zemřel 23.července 1611 ve věku 69 let. Po přestavbě byl kostel postupně vybavován oltáři, sochami a obrazy. Záznam z roku 1610 svědčí o stavbě varhan. Na vnitřních stěnách lodi kostela jsou vezděny krásné renesanční náhrobky pánu z Vartenberka a ze Schönfeldu ze XVI.století. V uzavřené kryptě kostela je uloženo 8 měděných rakví s ostatky Vartenberků. V pozdějších obdobích byl kostel upravován a doplňován již jen dílčím způsobem.

V XVIII.století probíhaly menší stavební úpravy. Došlo ke stavbě nových varhan a nového oltáře, pro nějž byl r. 1797 pořízen obraz Stětí sv. Jakuba od Dominika Kindermanna za 350 zlatých. Byly postaveny též dva přístavky vedle presbyteria. Inventáře z onoho století zaznamenávají 1 sakristii s 1 zpovědnicí, kůr s varhanami, věž se 4 zvony, hlavní oltář sv.Jakuba a 3 postranní oltáře: sv.Jana Nepomuckého (1715), Panny Marie Pomocné (1762) a oltář bratrstva sv.Růžence.

V XIX.století se provádí celá řada dalších, převážně údržbových prací. Roku 1834 za děkana Floriána Kindermanna byl kostel důkladně opraven. Práce se dotkly hlavně fasád a vnitřek kostela byl vybaven žulovou podlahou. R. 1846 dostal kostel novou střešní krytinu, 1854 byl nově odlit starý prasklý zvon a vnějšek kostela i s věží byl natřen žlutou barvou. Roku 1870 byl kostel zvenku i zevnitř restaurován. Výzdoba kostela byla obohacována mnohými dary, například malovanými figurálními okny (1890) či Božím hrobem (1891). Mnoho ozdobných prvků bylo pořízeno ze sbírek, například nové jesličky (1899) apod.
Ve XX.století, v roce 1923 došlo k již zmíněné důkladné opravě kostela. Její náklady činily celkem 286.000,- Kč. Ještě před opravou dostal kostel r. 1922 nové zvony náhradou za zvony odebrané v 1. světové válce. Zvony byly kostelu opět odebrány při válečné rekvizici v roce 1942. Zvon, který stával v předsíni pod západní tribunou byl na věž instalován roku 1994. Ve věži se dochovaly též funkční hodinové cimbály. Při opravě r. 1938 dostal kostel novou hladkou omítku a věž omítku s hrubým povrchem. Snad se jedná o omítku "rýsovanou", zachovanou do poslední opravy po r. 1990.

Kostel patří k základním součástem památkového fondu města a stále je hlavní dominantou městské zástavby. Je výmluvným svědkem dějin města i jeho kulturních snah, a to zejména v období dvou největších goticko-renesančních přestaveb z 2. poloviny XVI. a počátku XVII.století.

Historická budova děkanství, čp. 110

Původní budova děkanství byla vystavěna v roce 1711, za Václava Norbera Kinského a děkana Heinricha Ignáze Teigela, jak dosvědčoval letopočet vytesaný nade dveřmi. O této výstavbě nemáme bližší informace. Při požáru roku 1836 budova shořela, přestože měla již od roku 1826 taškovou střešní krytinu. Požár vznikl v dřevěné stodole, přilehlé k děkanství a brzy se začal šířit i na šindelovou střechu kostela. Proto se veškeré záchranné práce soustředily na kostel. Brzy po požáru byla budova děkanství znovu vystavěna. V oválném výklenku na přední straně fasády se nachází na plechu malovaný obraz Panny Marie Hostýnské, který pochází z roku 1905.
Duchovní v Kamenici sídlili zpočátku v původní dřevěné faře z roku 1570, která se nacházela nedaleko nynější budovy děkanství, východně od chrámu sv. Jakuba St. Po výstavbě nové fary v roce 1711 v této staré dřevěné budově bydleli kaplani a nazývala se proto "kaplanka". Výše uvedený požár z roku 1836 ji zcela zničil.
Budova děkanství dosud nebyla prohlášena kulturní památkou.

Hrobka rodiny Preidl

Stavba hrobky rodiny Preidlů byla provedena v roce 1868 a téhož roku 17. srpna vysvěcena. Hrobka je ve zdejší oblasti cenným dokladem historizující sepulkrální (hřbitovní) architektury.

Jako první bylo 19. prosince 1868 do hrobky uloženo exhumované tělo syna Franze Preidla, který zemřel roku 1866 v Praze a pochován byl na zdejším hřbitově. Hrobka je posledním pozůstatkem starého městského hřbitova, založeného v prostoru dnešního areálu okolo Poutní kaple v první polovině 17. století.

Poutní kaple Narození Panny Marie

Skutečně pozoruhodná je vrcholně barokní centrální stavba, vzniklá vedle starého městského hřbitova z 1.poloviny 17.století. Původ poutního místa opředen je bohatými pověstmi a zázračnými skutky Matky Boží. Historie stavby se počíná u českokamenického rodáka, od roku 1706 čtvrtého děkana P.Jindřicha Ignáce Teigla (†1735), který je skutečným zakladatelem našeho poutního areálu, který tvoří především důstojnou schránku pro posvátnou sošku P. Marie. Za Teiglova působení se rozšířila známost sošky, před výstavbou poutní kaple vystavené v pohřební dřevěné kapli na vedlejším hřbitově, která byla zbořena někdy při výstavbě ambitů kolem r.1749. Příběh vlastně začíná morovou ranou, která na město padla v letech 1713-14. Při službách u nemocných se Teigl nakazil morem, z nákazy byl však uzdraven. Z vděčnosti za uzdravení, které přisuzoval působení Panny Marie nechal pro sošku pořídit nový oltář a z pohřební kaple, kde se od té doby přestala vystavovat mrtvá těla se postupně stávala kaple poutní s nebývale bohatým obřadním životem, tak například jenom od roku 1733 do r. 1737 bylo slouženo přes 13.930 mší svatých! Pomalu se množí zprávy o zázračných uzdraveních, zapříčiněných kamenickou Matkou Boží. Ze záznamů zmiňme například 6 uzdravení ze slepoty, 31 uzdravených dětí, 23 mužů, 29 žen, 2 vyléčené kněze a 3 uzdravení z rakoviny. To už děkan Teigl začíná podnikat první kroky k založení nového, důstojnějšího poutního místa. Opatřil stavební plány a vyhlásil rozsáhlou sbírku, ze které vybral značný finanční obnos. Peníze i s plány těsně před svou smrtí předal městskému magistrátu a tak se roku 1736 pokládá základní kámen. Stavebníky kaple byli patroni děkanského kostela Filip Josef, jeho syn František Oldřich Kinský a město Česká Kamenice. Kruhová centrální stavba byla dokončena v roce 1739 a 1. září byla do kaple slavnostně přenesena poutní soška Panny Marie, původně pořízená roku 1680 pro oltář Růžencového bratrstva v děkanském kostele sv.Jakuba. Svěcení kaple proběhlo 5. září 1739. Po určité odmlce se pokračovalo stavbou ambitů, které byly dokončeny roku 1749, jak napovídá letopočet na vstupní věži. Stavba se však protáhla při dokončování a zařizování jednotlivých nárožních kaplí. Poslední byla dokončena kaple sv.Jana Nepomuckého. Jejím vysvěcením 30. září 1763 byly ukončeny veškeré stavební práce v areálu.

Stavba se tradičně připisuje provádějícímu staviteli Jakubu Schwarzovi z Ústí nad Labem a místnímu polírovi Janu Jiřímu Katschinkovi. Z novějších poznatků však vyplývá, že autorem stavby byl patrně významný litoměřický stavitel Octavio Broggio (*1670 - †1742). Českokamenická kaple by se tak řadila mezi závěrečná díla kariéry tohoto předního umělce 1. poloviny 18.století. Bohužel se nedochoval plán, podle kterého se stavělo, ani záznam svědčící o jeho nesporném autorství. Nicméně jako zajímavost máme k dispozici původní nerealizovaný nákres se zcela jiným řešením s půdorysem latinského kříže. Jeho původ není rovněž dostatečně objasněn a tak nezbývá než se spolehnout na výsledky tvaroslovného srovnání s ostatními stavbami, které poukazují k autorství zmíněného O.Broggia.

Na stěnách ambitů najdeme dřevěné rokokové sochy světců, skupinu ukřižování s P.Marií a sv.Janem, obrazy 14 zastavení křížové cesty od libereckého malíře Ignáce Müllera z roku 1862. V rozích ambitů se nacházejí nárožní kaple Panny Marie Lurdské, sv.Rodiny, sv.Jana Nepomuckého a sv.Antonína Paduánského s cennými dřevěnými oštafírovanými oltáři. Například památkově chráněný oltář v kapli sv.Antonína sloužil původně bratrstvu sv. Růžence při kostele sv.Jakuba. Po zrušení všech bratrstev v roce 1786 byl upraven a později přestěhován do poutní kaple.Ve výklenku oltáře byla umístěna soška P.Marie s růžencem a místo dnešního portrétu sv.Augustina, byl nahoře obraz sv.Dominika, zakladatele bratrstva, kterému P.Marie předává růženec.

Nynější vzhled areálu je dán výsledky několika úprav a renovací (vysazení lipové aleje, položení měděné střechy na klenbu kopule, vyasfaltování prostorů křížové chodby, zavedení elektrického osvětlení, instalace nových varhan r.1917, které nahradily ty staré z roku 1763 od místního varhanáře Benedikta Matzkeho, ad.) Ta nejrozsáhlejší se uskutečnila v letech 1883-1885. Na vlastní náklady ji nechal provést Franz Preidl (*1810 - †1889), rodák z Lísky u Č.Kamenice, velkoprůmyslník, držitel několika panství, mecenáš a dlouholetý starosta České Kamenice. Celkové náklady dosáhly výše 60.000 zlatých. Interiér kaple byl touto renovací zcela změněn - klenba kopule získala freskovou výzdobu s výjevy ze života P.Marie od Ferdinanda Brunettiho, italského malíře usazeného v Teplicích, stěny a římsy bohatou štukovou výzdobu, umělý mramor, malovaná okna od Alberta Neuhausera a Dr.Jelleho z Innsbruku, byla též zřízena boční votivní kaple sv.Františka Xaverského, patrona F.Preidla - to vše výrazně změnilo vnitřní prostory poutního areálu.

Po letech chátrání vnějšku objektu byla tato státní kulturní památka, kterou tvoří areál poutní kaple i s přilehlou plochou bývalého hřbitova rozsáhle rekonstruován v letech 1995 - 1998 za vydatné finanční podpory města Česká Kamenice, Římskokatolické církve a Ministerstva kultury ČR.

Kaple sv. Barbory

Kaple Nejsvětější Trojice pochází z roku 1694. Vystavět ji nechal českokamenický měšťan Christian Luna. Výklenková kaple je zasvěcena Nejsvětější Trojici, Panně Marii a sv. Barboře, jak upomíná nápis pod reliéfem Korunování P. Marie. Na vrcholku kaple je osazen kamenný nástavec se soškou sv.Barbory s atributy meče a věže.
Kaple stojí nedaleko místa, kde v průběhu středověku vznikl kostelík nebo kaple sv. Barbory, zmíněný pouze k roku 1478. Na jeho místě byl roku 1676 vztyčen 4 m vysoký kamenný sloup se sochou sv. Barbory. Zaniklá stavba stávala při cestě z Huníkova v místě, zvaném ještě dlouhá staletí "Barbarahöhe" - Barbořino návrší.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Kašna

Renesanční devítiboká kašna z roku 1574 od kamenického mistra Matyáše Zimmermanna ze Žitavy.

čp. 2 - Panský pivovar

Panský pivovar založil ve městě Jan Oktavián Kinský snad již před rokem 1640. Již berní rula z roku 1654 uvádí, že pivo ve městě vaří také vrchnost při zámku. V průběhu doby zde vyrostl rozsáhlý pivovarský areál s palírnou. Zprávy z počátku 18. století uvádějí dvě nové a jednu starou hvozdnici, dvě spilky, varnu, dvě sladovny, třípatrovou sýpku na žito a dvoupatrovou na ječmen, stáje, lednici, pivovarský sklep, bednárnu, smolnou komoru, obydlí sládka, bednáře a strážného, starou a novou palírenskou světnici. V padesátých letech 18. století byl pivovar dále rozšířen (1753 nová spilka). Pivovar v roce 1758 nebo 1759 vyhořel, obnova pak trvala do roku 1761. Již před rokem 1875 byl pivovar vybaven parním strojem.
Součástí areálu se stalo také staré barokní stavení (čp. 2) z roku 1712. Průčelí budovy nese znak Kinských s letopočtem 1712 a iniciály stavebníka hraběte Václava Norberta Kinského. Knížecí znak se dochoval také na stavbě charakteristické pivovarské spilky.
Areál prošel dalšími stavebními proměnami v 19. a 20. století, přesto je zajímavým dokladem industriální architektury a významnou technickou památkou.

čp. 35 - Salhausenský zámek

Stavbu tohoto ušlechtilého díla zahájili bratři ze Slahausenu počátkem 20. let 16. století. Brzy však v prostoru zámečku městský špitál zasvěcený Nejsvětější Trojici. Svědčí o tom nadační listina Hanse ze Salhausenu z roku 1521. Městský špitál zde byl zřízen jistě v roce 1541. Špitálníků bylo celkem 20 a zajištěnu měli stravu, šaty, ubytování a otop. Roční dávka na osobu činila 1 zlatý a 39 krejcarů. Od samého počátku náležela správa špitálu městské radě.

Pozoruhodná stavba s nárožní věží vykazuje rysy tzv. "saské renesance" s typicky gotickými stupňovitými štíty.

Rozsáhlejší opravy se zchátralý objekt dočkal až v roce 1769. V roce 1871 následovala adaptace interiéru pro městskou nemocnici. Od roku 1911 až 1957 sídlilo v objektu městské muzeum.

čp. 52 - Venkovská usedlost

čp. 73 - Měšťanský dům

Nejstarším doloženým vlastníkem tohoto starého měšťanského domu, který patřil k právovárečným, byl roku 1570 Hans Hehr. Po vypálení domu Sasy byl po roce 1654 znovu vystavěn s použitím stašího kamenného zdiva. K domu patřilo tehdy jako příslušenství várečné nářadí, stůl, lavice, později židle a 1,3 ha pole, menší vinice a kráva, později i další pozemky.

Jedná se o cennou architektonickou památku, která svým původem sahá do nejstarší minulosti města. Pozoruhodné je dochované podloubí a gotický stupňovitý štít.

čp. 84 - Měšťanský dům

Jeden z nejstarších dřevěných domů v Čechách.
Patrový, roubený, ale nikoli podstávkový, řadový dům se sedlovou střechou s polovalbou. Výstavba domu byla započata již v 50. letech 17. století v původně "Nové ulici", která vznikla na jižním předměstí České Kamenice roku 1658. Tehdy zrušil majitel panství Johann Octavian Kinský část zámeckých zahrad, které po rozparcelování přenechal poddaným pro výstavbu domů.

Pro současný vzhled domu je určující bednění osazené ve 2. polovině 19. století, které výjimečně kvalitně napodobuje zděnou slohovou architekturu (viz např. pilastry v ose a na nároží patra, ukončené volutovou hlavicí).

Množství zachovaných detailů a prvků (štíty zámků, kování interiérových dveří apod.), konstrukčně archaický krov (středová vaznice, zavětrování ondřejskými kříži) a břidlicová střešní krytina položená na zachovaném dřevěném štípaném šindeli, podtrhuje mimořádnou cennost stavby, která zde osaměle zastupuje řadové městské domy z druhé poloviny 17. století.

čp. 88 - Městský dům

čp. 111 - Měšťanská škola

Tento dům byl postaven pro městskou školu v roce 1562, jak dosvědčuje původní latinský nápis na kamenné desce mezi 1. a 2. oknem zprava v prvním patře:

"Anno Domini 1562 exaedificata est haec Schola,
Consule Cristoforo Pistore, Moderatore Georgio Zeibigk,
Pirnensi, Cantore Bartolomeo Seiffert, aedili Thoma
Knie."

"Léta Páně 1562 byla postavena tato škola, když byl konšelem
Cristofor Pistor, rektorem Georgio Zeibigk z Pirny, kantorem
Bartolomeus Seiffert a úředníkem Thomas Knie."

Svému účelu dům sloužil až do roku 1883, kdy byla postavena nová školní budova v Komenského ulici.

čp. 122 - Měšťanský dům

Nejstarším dosud známým majitelem domu byl v roce 1785 Johann Georg Kreibich. K domu v té době náležela ještě zahrada a pole. První zpráva o objektu se objevuje již roku 1775, kdy byl dům součástí kupní transakce. Bohužel není znám žádný jiný údaj vztahující se k této události.

Dalším známým majitelem byl v roce 1807 obchodník Ignatz Mattes. Od té doby slouží dům čp. 122 k obchodnickým účelům.
27. května 1814 došlo na magistrátě města Česká Kamenice k mimosoudní dohodě mezi ovdovělou Theresií Mattesinovou a její dcerou Theresií provdanou Pitschenovou a manželem Franzem Pietschem. Podle dohody získali manželé měšťanský dům s pivovarským právem čp. 122. Ustanovená kupní cena činila 2 164 zlatých 21 krejcarů vídeňské měny. Podle stabilního katastru z roku 1843 vlastnila objekt čp. 122 dědička Theresia Pietschenová. Roku 1860 prodává Franz Pietsch dům čp. 122. V roce 1866, během Prusko - Rakouské války, se objevuje zpráva o ubytování rekrutů v tomto domě.

Další zprávy k objektu se vztahují k roku 1889, kdy se v soupise majitelů objevuje obchodník Josef Brandel. Po roce 1927 získává dům čp.122 nám neznámým způsobem obchodník Rudolf Bauer. V roce 1945 došlo ke konfiskaci majetku a dům byl přechodně spravován fondem Národní správy. Nyní je dům v majetku města.

čp. 123 - Měšťanský dům

Pozoruhodný dům, přestavěný v klasicistním slohu obchodníkem F. Bittnerem, který nechal roku 1825 snést starý dům, prvně přestavěný v roce 1611. V roce 1598 došlo k zajímavé výměně: majitel si dům vyměnil se sousedem za sousední dům čp. 122.
Při přestavbě v roce 1825 byla mimo jiné sejmuta původní nápisová deska, která nesla dva filozofující nápisy, letopočet 1611, vartenberský znak a iniciály GL. Objekt má mansardovou střechu a zachovaný portál s letopočtem 1828.

čp. 209 - Měšťanský dům

V objektu se nacházel jeden z nejstarších hostinců. Doložený je k roku 1576. Známý byl jako "Zum blauen Löwen".
Dochovalo se domovní znamení, které je spojováno se ševcovskou živností a se znakem rodu Schausteinů. Znamení nese letopočet 1579 a nápis, který je citátem ze žalmu: "DIE GERECHTEN ERBEN DAS LAND VND BLEIBEN EWIG DARINNEN" - Spravedliví dědí zemi a zůstavají v ní věčně.
Původní dům byl zničen při požáru v roce 1895.

čp. 219 - Radnice

Z pramenů vyplývá, že nejstarší budova radnice vznikla adaptací starého měšťanského právovárečného domu, který pro ten účel v roce 1493 vykoupila městská rada. Podle dochovaného opisu účtu z 27. května 1493 město vydalo za stavbu radnice celkem 44 kop grošů a 4 groše. Nejedná se však o dnešní budovu na náměstí Míru - tu město získalo až v poslední čtvrtině 16. století. V letech 1581 až 1582 ji pro potřeby městské správy přestavěl a rozšířil Nicolaus Jäneck ze Žitavy. Poslední rozsáhlá přestavba byla na objektu provedena v letech 1846 až 1847 v klasicistním stylu. Přestavba se dotkla portálu, zčásti i budovy. Byly též odstraněny sluneční hodiny mezi 1. a 2. poschodím, pořízené v 18. století. Tehdy byl také přidán nápis na horní římse portálu: PALADIUM CIVITATIS - Záštita města, který nahradil původní biblické citáty. Průčelí nad portálem zdobí kamenný vartenberský znak s letopočtem 1591 a německým nápisem, který upomíná na Jindřicha z Vartenberka, dědičného číšníka království českého.

Od roku 1850 v budově sídlili také nově vzniklé státní úřady - berní a okresní úřad. Mezi lety 1855 až 1948 zde měl sídlo též okresní soud. Od roku 1949 zůstala budova opuštěná. Po dílčích úpravách byl do budovy radnice v roce 1958 přestěhováno vlastivědné muzeum, které bylo zrušeno v roce 1967. Od té doby zůstala budova na dlouhá léta prázdná.

Rokem 1990 se začínají nové dějiny budovy. Po rozsáhlých úpravách byl objekt roku 1993 předán do užívání Městskému úřadu, čímž se budově navrátil její původní účel - sídlo městské samosprávy.

čp. 221 - Měšťanský dům

Patří k nejstarším domům na náměstí. Dům má mansardovou střechu a upozorňuje na sebe reliéfem psa na fasádě. Mezi tímto domem a dnes již neexistujícím domem čp. 252 stávala severní městská branka, stržená i s mostkem při povodni v roce 1577.

čp. 229 - Venkovská usedlost

Tradiční dům se zděným zadním a středním dílem, roubenou světnicí s podstávkou a hrázděným patrem. Jádro domu s pozůstatky tzv. černé kuchyně pochází patrně z konce 18. či první třetiny 19. století. Mladší přístavba byla realizována pravděpodobně až v průběhu 30. let 20. století.

čp. 243 - Vrchnostenský špitál

Založení této masivní barokní stavby je spjato se jménem Filipa Josefa, hraběte Kinského († 1749), který úmysl ten zanesl do své závěti sepsané roku 1741 v Prešpurku - dnešní Bratislavě. Poslední vůle byla vložena do desek zemských a otevřen tak prostor pro výstavbu. Ta byla zahájena až po smrti Filipa Josefa jeho synem Františkem Oldřichem, hrabětem Kinským v roce 1750. Stavba byla svěřena ústeckému staviteli Jakubu Schwarzovi a dokončena roku 1752. V roce 1753 byli přijati první špitálníci - dvanáct žen a dvanáct mužů. Roční rozpočet na jednoho špitálníka činil celkem 50 zlatých, na svou dobu nemalá částka. Vrchní dohled nad špitálem držela vždy sama kamenická vrchnost.

V ose průčelí mezi okny je umístěna rokoková kartuše korunovaná listovou korunou - ve štítu tři vlčí zuby, znak hrabat Kinských. Pozoruhodný je též dochovaný původní záklopový trámový strop v přízemí.

čp. 253 - Měšťanský dům

Bývalý hostinec „Adler" s pozoruhodnou dvojhřebennou konstrukcí střechy a vysokým dvojštítem. Tvořily ho původně dva domy, které splynuly teprve po roce 1843 v jeden stavební celek.
Dnešní podoba stavby je replikou z osmdesátých let 20. století. Nad bočním vstupem se nachází klasicistní výzdobný prvek - znamení kotvy s iniciálami GH a letopočtem 1800.

čp. 270 - Měšťanský dům

Nejstarší doložený majitel tohoto domu byl Thomas Langhans v roce 1570. Dům má pěknou empirovou fasádu. Stylizované znamení měsíce s tváří v klenáku portálu je tzv. mluvicí znamení odkazující k významnému českokamenickému rodu Lunů.

čp. 272 - Bývalá Spořitelna

Zděný dvoupatrový podsklepený dům vznikl přestavbou staršího měšťanského domu v letech 1895-1897.
Nejstarším známým držitelem původního domu před moderní přestavbou byla rodina Thamova (1548), dále pak rodina Fleckova (1611). V roce 1634 dům shořel a spáleniště odkoupil hrabě Kinský. V r. 1644 na místě vyrostl nový dům který hrabě Kinský přenechal správci panství Raphaellovi di Montanellimu, hejtmanu císařského vojska.

V roce 1895 dům zakoupila městská spořitelna a do nově přestavěné budovy se téhož roku přestěhovala. V roce 1897 se do budovy přestěhovaly také úřady radnice, které zde setrvaly až do roku 1945 a okresní zastupitelství (do svého zrušení roku 1907).

Při stavbě se uplatnily módní umělecké styly, partné na reprezentativním honosném východním průčelí: bohatá historizující štuková výzdoba, kamenné alegorické sochy, hodinový ciferník. Socha rytíře (původně označované jako Roland nebo Lancknecht) byla osazena 30.června 1896 - viz letopočet na korouhvi na dřevci. Měděnkou patinovaná socha byla v roce 1985 zrestaurována a přeměřena: výška postavy je 2,84 m, s kopím pak 3,60m.

V interiéru se nachází vesměs bohatá štuková výzdoba, v 1.patře velká místnost obložená neorenesančním dřevěným deštěním s původními osvětlovacími tělesy a kazetovým stropem. Na půdě se nachází zachovaný fungující hodinový stroj.
Stavba městské spořitelny je cenným dokladem již secesně cítěné neorenesanční architektury.

čp. 301 - Vila

čp. 308 - Rodinný dům

čp. 311 - Vila

Rodinná vila z roku 1908 je součástí souboru tří secesních vil. Její architektonický výraz včetně interiéru představuje mimořádně kvalitní secesní architekturu v regionu. Stavbu navrhl a realizoval českokamenický stavitel a architekt Josef Weinolt. Inspiračně stavba vychází z venkovské hrázděné zástavby, typické pro zdejší českoněmecké pohraničí a z odkazu vídeňské moderny (jednoduchá skladba fasády, použití rozličných materiálů skládaných do základních geometrických obrazců apod.)

čp. 340 - Činžovní dům

Klasicistní zděný patrový dům, postavený zřejmě v první třetině 19. století. V 60. letech 20. století byl dům degradován odstraněním téměř všech architektonických prvků (římsy, šambrány atd.) a ztratil tak podstatnou část své památkové hodnoty. Přesto dům zůstává autentickým dokladem městské zástavby z počátku 19.století.

čp. 350 - Chudobinec

Budova bývalého chudobince byla postavena roku 1871 podle plánů architekta Ignáce Ullmanna nákladem tehdejšího starosty, průmyslníka a mecenáše Franze Preidla. Vzorem byla o něco větší stavba tzv. kupecké nemocnice na Novém Městě pražském.

Podoba stavby se dochovala až do současnosti bez podstatnějších stavebních úprav. V interiéru jsou zachovány hodnotné prostory původní dispozice, zejména kaple v patře, schodiště a mramorová pamětní deska stavebníka F. Preidla. Zvláštní pozornost zasluhují kamenické detaily - výzdoba portálu, okna zdobená kružbou a lomené okno kaple nad portálem.

Uvnitř chudobince se nacházelo 22 obytných pokojů po celkem 36 osob včetně správce. F. Preidl věnoval na údržbu chudobince tzv. "stříbrnou rentu" ve výši 20000 zlatých.

Objekt je ve zdejší oblasti ojedinělým dokladem užití novogotického tvarosloví pro veřejnou stavbu.

čp. 385 - Venkovská usedlost

Mimořádně hodnotný patrový roubený podstávkový dům s mansardovou střechou pocházející patrně z počátku 19. století. Za pozornost stojí např. zámkové tesařské nárožní vazby, zděný kubus černé kuchyně se zděným dymníkovým komínem, pískovcový portál s nadpražím stlačeného oblouku s klasicisující výzdobou.

čp. 513 - Vila

Rodinná vila z roku 1899 je součástí souboru tří secesních vil. Fasáda má bohatou secesní štukovou výzdobu. Architektonický výraz včetně interiéru představuje vrcholnou ukázku secesní architektury ve zdejším regionu. Stavbu navrhl českokamenický stavitel a architekt Josef Weinolt. Ze všech tří vil je tato v souboru nejtradičnejší.

čp. 601 - Zámek Kamenice

Zámek byl patrně vystavěn již za Prokopa z Vatrenberka (†1541). Ten se roku 1529 oženil s dcerou Fridricha ze Salhausenu, Annou ze Salhausenu a za 4600 kop českých grošů obdržel od Fridricha českokamenické panství. Nejstarší část zámku (západní palácová stavba) vznikala někdy okolo roku 1535. Doba dokončení stavby bývá datována lety 1541 až 1543. Každopádně je zámek ve druhé polovině 16.století obýván Vartenberky, neboť kamenný hrad nad Kamenicí byl tou dobou již trvale opuštěn a postupně chátral.

Podstatnějších stavebních úprav se areál zámku dočkal počátkem 17.století. Roku 1614 totiž kupuje od zadluženého Jana z Vartenberka panství českokamenické Radslav Vchynský z Vchynic a Tetova za 176 000 kop míšeňských. V trhové smlouvě je zámek uveden jako „tvrz při městě Kamenici se dvorem při tvrzi ležícím...". Za prvních Kinských (Vchynských) přibylo jižní křídlo, nebo bylo vystavěno na základech starší Vartenberské stavby, jak vyplývá ze zesílení zdí a nepravidelností horní části stavby (viz. půdorys zámku). Po Radslavovi panství získal r.1619 jeho synovec Vilém hrabě z Vchynic, který byl zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634. Od Viléma a jeho manželky z rodu Trčků pochází vstupní brána, datovaná do roku 1631. Ta byla zhotovena patrně až po výstavbě severního křídla. Jižní i severní křídlo nebylo tehdy ještě plně dokončeno a upraveno bylo až v 18.století. Nad vstupní branou se nachází obdélníková deska se znakovou aliancí Viléma a hraběnky Alžběty Trčkové z Lípy s letopočtem 1631. Velký hospodářský dvůr (vrchnostenský pivovar s palírnou) za zámkem vznikal v letech 1718-23, tedy v období vrcholného baroka. Samotného zámku se tyto úpravy vedené známým barokním stavitelem Pietrem Paolem Columbanim dotkly zcela minimálně.

Z úprav období pozdního baroka jmenujme například krytou chodbu z roku 1792, která spojila zámek s kostelem. V této době byly upraveny i stavby severního křídla.

K zásadním stavebním změnám došlo v letech 1847-49. Práce se dotkly v nejvyšší míře jižního křídla, kde byly zbořeny starší konstrukce. Tyto klasicistní adaptace vedl zednický mistr Ignác Dittrich.
Ve vlastnictví rodu Kinských byl zámek až do roku 1945, kdy byl na základě tzv. „Benešových dekretů" zkonfiskován. Později zámek sloužil jako sídlo správy státních lesů a obydlí jejích zaměstnanců.

Nyní je zámek v soukromém vlastnictví podnikatelské firmy, která se v součinnosti se správou města snaží zámek postupně rekonstruovat.

Hrad Kamenice

Prvotní zprávy z nejstarších dějin hradu jsou nejisté a neumožňují spolehlivě datovat dobu jeho vzniku. Jednou takovou zprávou z období husitských tažení je údaj, podle kterého husité chtěli roku 1423 obsadit horu v blízkosti. Zdá se tedy, že hrad v této době ještě nestál, a ani v dalších pramenných zprávách z tohoto období se nevyskytuje zmínka o hradě nad Kamenicí. Ani ze záznamu lužického městského kronikáře Johanna Gubena z roku 1433 o kacířích na Kamenici, Fredevaldě a Děvíně nevyplývá jednoznačně, že se jedná o hrad, i když tak lze očekávat ze souvislosti se zmíněnými hrady Fredevald a Děvín. K roku 1440 existuje údaj o vypálení Kamenice vojskem ve službách lužických měst jako odveta za vartemberské vpády do Lužice. Ani z toho však nevyplývá, byl-li Kamenicí míněn hrad. Zajímavá zmínka se děje k roku 1442 v souvislosti s padlými před novou pevností (Festung) u Kamenice. S jistotou však nelze ani zde tvrdit, že se jedná o hrad Kamenici. První nesporná zmínka o existenci hradu se děje v souvislosti s odprodejem dvora pod hradem (Schloss) Kryštofem z Vartemberka roku 1476. Nejen díky majetkovým zmatkům za husitských válek, ale i díky finančním obtížím svých majitelů střídá českokamenické panství často svého majitele. Tak máme dochováno více údajů o hradě Kamenici z různých trhových smluv a zápisů do zemských desek (léta 1529, 1543 ad.). V roce 1614 následoval nucený odprodej České Kamenice Zikmundem z Vartemberka, přičemž panství koupil Radslav Vchynský (Kinský) za 176 000 kop míšeňských. V trhové smlouvě je hrad uváděn již jako pustý. Ještě jednou je hrad připomínán jako pustý, a to k roku 1623. Hrad však začal pustnout pravděpodobně již v 16.století, kdy si místní šlechta buduje modernější zámecké areály v městě pod hradem (kamenický zámek - po roce 1529, a tzv. „Salhausenský zámek" - po roce 1515).

Hrad nad Kamenicí představuje typickou pevnostní architekturu období husitských válek. Vznikl jistě po roce 1423 a nejspíše za vlády Zikmunda z Vartemberka, který Kamenici držel v letech 1428 až 1438.

Po zániku hradu upadlo jeho jméno Kamenice v zapomenutí, a tak je hrad v pozdějších pramenech z 18. a 19. století nazýván Schloßberg, odtud pak český název Zámecký vrch.

Pro další osudy zříceniny hradu Kamenice, nadále zvané Schloßberg - Zámecký vrch byl rozhodující přelom 70. a 80. let 19. století. Poměrně významné postavení města s rozvíjející se průmyslovou výrobou a vznikající vlastenecké hnutí nastavilo příznivé podmínky k intenzivnímu zájmu o zříceninu nad městem. Roku 1876 vznikl v Kamenici „Sadový a okrašlovací spolek" (Anpflanzugs Verein) který se rozhodl za přispění jejího majitele hraběte Ferdinanda Kinského zříceninu využít. Okrašlovací spolek představoval hlavní instituci, která se nadále o hrad starala. Již roku 1879 byla upravena přístupová cesta k hradu. Díky úspěšné sbírce spolek zahájil roku 1880 stavbu vyhlídkové věže. Členové spolku měli vstup volný. Slavnostní otevření věže se konalo 9. září 1880. Z dobových zpráv z tisku se dovídáme, že zde vznikla o 5,04 m převyšující vyhlídková věž se dvěma pokoji o ploše 15,5 m2. Upravená cesta lesem byla v případě potřeby nadále sjízdná. Slavnost byla zahájena ve 13:00 hodin výstřelem z moždíře a vztyčením vlajky na věži. Otevření se účastnily představitelé českolipského Výletního klubu (Exkursionsklub) a chybět nesměla ani hudební produkce. Na hradě byla též zřízena přenosná restaurace. Po většinu období provozoval zdejší hospodskou činnost jistý Johann Schmidt. Roku 1908 věnovala místní spořitelna zřejmě na údržbu hradní věže částku 3500 korun. Další zprávy se objevují z roku 1910 - týkají se provedení prací na věži, výstavby verandy a prostornější nálevny. V červnu 1910 byl pak na hradě otevřen nový tzv. „Rytířský sál".

Dočasný úpadek doznala restaurace za 1. světové války. Po válce hrad sehrál roli také v konfliktu proněmeckých českokamenických občanů a vznikajících československých úřadů. Vyvěšení rakouské a německé vlajky na hradě bylo pro nové úřady neúnosné, a tak byla roku 1920 na hradě vyvěšena vlajka v českokamenických tmavozeleno-žlutých barvách.

Roku 1923 byla zjištěna závadnost koruny zdiva na hradě. Byl vypracován rozpočet a roku 1924 proběhly zřejmě drobnější práce, podrobnosti bohužel postrádáme.

Osudy hradu po r.1924 jsou neznámé z důvodu nezvěstnosti příslušných složek Státní památkové správy. Ví se jen to, že roku 1945 byl na hradě zničen znak pánů z Vartemberka.

Později byl na hradě umístěn televizní převaděč, který je dnes přemístěn na Ptačím vrchu (Vogelsberg). V roce 1995 byla založena Nadace Zámecký vrch pro získání finančních prostředků na opravy hradu. V roce 1996 bylo následně provedeno statické zajištění stavby a demontáž zbytků staré vyhlídkové věže. Na akci se vyčerpalo celkem 1,2 mil. Kč. Podíl města činil 500 tisíc Kč, stát z fondu záchrany památek přispěl rovněž 500 tis.Kč, zbytek získala „Nadace Zámecký vrch". Roku 1997 byla schválena stavba vyhlídkové věže kterou provedl stavitel Karel Klouda roku 1998. Veřejnosti byla stavba předána v sobotu 13. září 1998. Slavnostní otevření věže bylo zahájeno výstřelem z malého děla ve 13:00 hodin.


Rozhledna Studenec

Předchůdkyní dnešní věže byla dřevěná vyhlídková věž z roku 1854 (pro špatný stav snesena v roce 1865), kterou zde nechal postavit hrabě Ferdinand Kinský.

Stavbu nové železné rozhledny inicioval Horský spolek pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz), kterému se podařilo získat souhlas majitele pozemku i finanční podporu děčínské a českokamenické spořitelny, obcí Česká Kamenice, Chřibská a Líska. Mecenášem byl starosta České Kamenice, textilní podnikatel, továrník Franz Preidl a další. Pro novou rozhlednu byla použita železná konstrukce projektanta Gustava Dittricha vyrobená Pražskou strojírenskou akciovou společností Ruston a syn. Věž měřící 16,2 metrů byla slavnostně otevřena 15. července 1888. Její stavba přišla na 6 tis. zlatých. Roku 1890 vydláždili členové Spolku cestu na vrchol Studence čedičem. V roce 1893 nechal kníže Kinský vedle oblíbené rozhledny postavit chatu „Kinsky Baude", která poskytovala návštěvníkům občerstvení i nocleh. Chata poskytovala své služby až do poloviny minulého století, kdy vyhořela (její zbytky se dochovaly dodnes).

Od května 1938 byla na vrcholu Studence na nově zřízené pozorovatelně na rozhledně zajišťována i strážní služba, rozhledna však byla stále přístupná pro turisty. Vojáci byli ubytováni v přilehlé horské chatě.

Věž vážící 6 tun sloužila svému účelu přes sto let. Postupně se však na ní začal projevovat nemilosrdný zub času způsobující korozi konstrukce. Výstup na vyhlídkový ochoz byl značně nebezpečný.

Počátkem roku 1995 iniciovala společnost přátel Děčína-Amici Decini jednání o záchraně rozhledny. Záměr se však setkal s nepochopením a na základě stanoviska stavebního úřadu v České Kamenici měla být věž v polovině března 1996 stržena. Den před zahájením demolice však byla věž na Studenci Ministerstvem kultury a Státním ústavem památkové péče prohlášena za technickou památku a zbourání bylo pozastaveno. Další možná záchrana rozhledny následně narážela na nevyjasněné majetkové vztahy. Stav rozhledny se rapidně zhoršoval. V kritické situaci bylo na počátku roku 2007 založeno Občanské sdružení Studený a Lipnice, které si jako jeden z hlavních úkolů vytýčilo záchranu unikátní rozhledny na Studenci. Předpokládané náklady na opravu činily až 4 mil. korun. Z toho důvodu sdružení založilo bankovní účet určený pro dary na rekonstrukci rozhledny. Zároveň také vydalo zvláštní pohlednice na podporu obnovy. Byla rovněž vyhlášena veřejná sbírka. K „prodeji" byly nabídnuty schody. Zájemci mohli posílat rádcovské SMS-ky.

Ve dnech 17. a 18. září 2007 byla věž rozřezána a za pomoci vrtulníku mělnického Aerocentra přemístěna do obce Lipnice a později do areálů firem LANA Litoměřice a Aqua Velké Žernoseky, které provedly její opravu. Během září 2008 pak na Studenci provedli zaměstnanci města Česká Kamenice a členové KČT vybetonování základových patek. Ve čtvrtek 30. října 2008 bylo zahájeno brněnskou firmou Firesta-Fišer, rekonstrukce, stavby a.s. nýtování konstrukce rozhledny, které proběhlo na hřišti v Dolní Kamenici. Následně bylo na Studenci osazeno prvních 16 schodů nové rozhledny. Transport rozhledny na vrchol Studence měl proběhnout 2. a posléze 4. prosince 2008, ale plán tehdy zhatil silný vítr, který nedovolil vrtulníku odstartovat. Usazení opravené rozhledny proběhlo až 14. března 2009. Následné slavnostní otevření se konalo 21. června 2009.

Tipy na výlet v obci Česká Kamenice a jejím okolí.

Reklama

Informace o počasí pro oblast: Česká Kamenice

Počasí meteostanice Lindava

Vzdálenost meteostanice od obce Česká Kamenice: 18 km

Poslední data: 17.8.2017 05:56

Umístění: 309 m.n.m

Více informací o meteostanici a aktuálním počasí naleznete na www.meteo-pocasi.cz

Počasí meteostanice Lindava

Teplota
8,8
°C
Zdánlivá teplota
8,2
°C
Rosný bod
8,2
°C
Vlhkost
95,0
%
Denní srážky
0,0
mm/den
Osvit
0,0
W/m2
Atmosférický tlak
1023,2
hPa
Směr větru
SZ
Rychlost větru
0,0
m/s
Nárazový vítr
0,0
m/s

Více informací o meteostanici a aktuálním počasí naleznete na www.meteo-pocasi.cz

Předpověď počasí pro meteostanici Lindava

Dnes
17/27
°C
Zítra
16/30
°C

Předpověď počasí poskytuje www.meteocentrum.cz


V okolí obce Česká Kamenice se také nachází

Arnultovice

Arnultovice

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 10 km (V)

/
Benešov nad Ploučnicí

Benešov nad Ploučnicí

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 10 km (JZ)
Počet obyvatel: 3 733

/
Brložec

Brložec

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (Z)

/
Chřibská

Chřibská

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 9 km (SV)
Počet obyvatel: 1 345

/
Dobrná

Dobrná

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 9 km (Z)
Počet obyvatel: 462

/
Dolní Chřibská

Dolní Chřibská

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (SV)

/
Dolní Falknov

Dolní Falknov

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (V)

/
Dolní Habartice

Dolní Habartice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (JZ)
Počet obyvatel: 567

/
Dolní Kamenice

Dolní Kamenice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 1 km (Z)

/
Dolní Police

Dolní Police

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 10 km (J)

/
Dolní Prysk

Dolní Prysk

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 4 km (V)

/
Dvorsko

Dvorsko

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 9 km (J)

/
Falknov

Falknov

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 9 km (V)

/
Filipov

Filipov

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 2 km (SZ)

/
Františkův Vrch

Františkův Vrch

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (Z)

/
Hillův Mlýn

Hillův Mlýn

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 6 km (V)

/
Horní Chřibská

Horní Chřibská

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 9 km (SV)

/
Horní Habartice

Horní Habartice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 7 km (JZ)
Počet obyvatel: 407

/
Horní Kamenice

Horní Kamenice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 1 km (V)

/
Horní Prysk

Horní Prysk

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 5 km (V)

/
Huníkov

Huníkov

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 1 km (J)

/
Huntířov

Huntířov

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (Z)
Počet obyvatel: 825

/
Janská

Janská

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 4 km (Z)
Počet obyvatel: 205

/
Jetřichovice

Jetřichovice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 6 km (S)
Počet obyvatel: 402

/ /
Kamenická Stráň

Kamenická Stráň

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (SZ)

/
Kamenický Šenov

Kamenický Šenov

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 5 km (JV)
Počet obyvatel: 3 902

/
Karlovka

Karlovka

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 6 km (J)

/
Kerhartice

Kerhartice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 4 km (J)

/
Krásné Pole

Krásné Pole

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (SV)

/
Kunratice

Kunratice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 2 km (S)
Počet obyvatel: 265

/
Kytlice

Kytlice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (V)
Počet obyvatel: 486

/
Lipnice

Lipnice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 4 km (S)

/
Líska

Líska

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 4 km (SV)

/
Malá Bukovina

Malá Bukovina

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 6 km (JZ)

/
Malý Šachov

Malý Šachov

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 10 km (J)

/
Markvartice

Markvartice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 5 km (JZ)
Počet obyvatel: 684

/
Mistrovice

Mistrovice

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 4 km (J)

/
Mlýny

Mlýny

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 6 km (V)

/
Nová Oleška

Nová Oleška

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 7 km (Z)

/
Nová Ves

Nová Ves

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 6 km (J)

/
Nový Oldřichov

Nový Oldřichov

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 4 km (JV)
Počet obyvatel: 792

/
Okrouhlá

Okrouhlá

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 8 km (JV)
Počet obyvatel: 555

/
Pekelský Důl

Pekelský Důl

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 2 km (S)

/
Pod Školou

Pod Školou

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 10 km (J)

/
Polevsko

Polevsko

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 8 km (V)
Počet obyvatel: 403

/
Prácheň

Prácheň

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 6 km (JV)

/
Prysk

Prysk

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 4 km (V)
Počet obyvatel: 437

/
Radeč

Radeč

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 9 km (J)

/
Rynartice

Rynartice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 6 km (S)

/
Skalice u České Lípy

Skalice u České Lípy

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 10 km (JV)
Počet obyvatel: 1 507

/
Slunečná

Slunečná

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 8 km (JV)
Počet obyvatel: 128

/
Srbská Kamenice

Srbská Kamenice

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 5 km (SZ)
Počet obyvatel: 274

/
Stará Oleška

Stará Oleška

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 6 km (Z)

/
Studený

Studený

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 5 km (S)

/
Velká Bukovina

Velká Bukovina

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (J)
Počet obyvatel: 478

/
Veselé

Veselé

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 3 km (JZ)
Počet obyvatel: 350

/
Veselíčko 1.díl

Veselíčko 1.díl

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 4 km (JZ)

/
Vesnička

Vesnička

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 2 km (V)

/
Víska pod Lesy

Víska pod Lesy

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 2 km (Z)

/
Volfartice

Volfartice

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 8 km (J)
Počet obyvatel: 667

/
Všemily

Všemily

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 5 km (SZ)

/
Vysoká Lípa

Vysoká Lípa

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 8 km (SZ)

/
Žandov

Žandov

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 9 km (J)
Počet obyvatel: 1 899

/
Rozhledna Studenec

Rozhledna Studenec

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 5 km (SV)

/ / /
Rozhledna Jedlová

Rozhledna Jedlová

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 12 km (SV)

/
Rozhledna Kohout

Rozhledna Kohout

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 12 km (JZ)

/
Rozhledna Janov

Rozhledna Janov

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 13 km (SZ)

/ / / / /
Zámek Děčín

Zámek Děčín

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 15 km (Z)

/ /
Vodní hrad Lipý

Vodní hrad Lipý

Kraj: Liberecký
Vzdálenost: 15 km (JV)

/ /
ZOO Děčín

ZOO Děčín

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 16 km (Z)

/ /
Rozhledna Dymník

Rozhledna Dymník

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 18 km (SV)

/
Víťova rozhledna

Víťova rozhledna

Kraj: Ústecký
Vzdálenost: 19 km (JZ)

/ /

Reklama
Víte že?

Dnes má svátek Petra a ve správním obvodu obce Děčín se toto jméno vyskytuje přibližně 838x?

Zámecký komplex Benešov nad Ploučnicí

Zámecký komplex Benešov nad Ploučnicí je ve vzdušné vzdálenosti 10 km od obce Česká Kamenice?

Zámecký komplex v Benešově nad Ploučnicí je jedinečnou ukázkou architektury z období přerodu vladislavské gotiky a renesance – tzv. saské renesance, proto se právem řadí mezi nejvýznamnější dochované památky České republiky.

Nejčastější příjmení ve správním obvodu Děčín jsou: Nováková (282x), Novák (281x), Novotný (228x), Svoboda (224x), Novotná (219x), Svobodová (214x), Černý (182x), Dvořák (179x), Kučera (172x), Černá (168x), Dvořáková (167x), Veselý (165x), Veselá (163x), Kučerová (155x), Procházková (144x)?

Máchovo jezero

Máchovo jezero je ve vzdušné vzdálenosti 29 km od obce Česká Kamenice?

Největší umělá vodní plocha (278 ha) Máchova kraje byla založena jako Velký rybník císařem Karlem IV. v roce 1367. Nachází se v nadmořské výšce 266 m.

Ke dni 1.1.2016 bylo v Ústeckém kraji 354 obcí, z toho se statutem města 59?

Nejvyšším bodem v Ústeckém kraji je vrchol Macecha (1 113 m n.m.) v Krušných horách, nejnižším bodem je hladina Labe u Hřenska (115 m n.m.).

Bozkovské dolomitové jeskyně

Bozkovské dolomitové jeskyně je ve vzdušné vzdálenosti 67 km od obce Česká Kamenice?

Bozkovské dolomitové jeskyně leží na severním okraji obce Bozkov ve svahu plošiny Na Vápenci (485 m n. m.) v Krkonošském krasu.

Dřevěný kostel sv. Kryštofa v Kryštofově Údolí

Dřevěný kostel sv. Kryštofa v Kryštofově Údolí je ve vzdušné vzdálenosti 36 km od obce Česká Kamenice?

Dřevěný kostel sv. Kryštofa je vskutku jedinečnou památkou s bohatou historií. Kostelík stojí uprostřed hřbitova, ve stráni, na pravém břehu Rokytky

Nový Bor

Nejbližší obec nad 10 000 obyvatel je Nový Bor s 11 868 obyvateli ve vzdušné vzdálenosti 11 km?

Město Nový Bor, k němuž náleží místní části Arnultovice, Bukovany, Janov a Pihel, leží na rozhraní CHKO Lužické hory a CHKO České středohoří. Je známé zejména svým sklářským průmyslem.

Ke dni 1.1.2016 žilo v Ústeckém kraji 822 826 obyvatel, z toho 407 928 mužů a 414 898 žen?

Chráněná území

Ke dni 31.12.2015 bylo na území Ústeckého kraje evidováno: 1 národní park, 4 CHKO, 13 národních přírodních památek, 12 národních přírodních rezervací, 92 přírodních památek a 56 přírodních rezervací?

Název obce Česká Kamenice se v České republice vyskytuje v názvu obce, nebo názvu místní části pouze 1x?

Nejvýše ležící obec ČR

Nejvýše ležící obec v České republice je Kvilda s nadmořskou výškou 1 065 m podle polohy obecního úřadu, pošty a kostela? Kvilda leží na Šumavě v okrese Prachatice.

Ke dni 1.1.2016 měl Ústecký kraj rozlohu 5 334,6 km2 a hustota osídlení činila 154 obyvatel na 1 km2?

Nejníže ležící obec ČR

Nejníže ležící obcí v České republice je Hřensko (130 m n. m.), obec ležící v pískovcovém kaňonu při ústí říčky Kamenice do Labe.

Nejčastější jména ve správním obvodu Děčín jsou: Jiří (2 610x), Petr (2 275x), Jan (2 170x), Jana (2 021x), Josef (1 689x), Pavel (1 638x), Jaroslav (1 525x), Marie (1 464x), Martin (1 423x), Tomáš (1 359x), Miroslav (1 264x), Hana (1 175x), Eva (1 120x), Václav (1 098x), Věra (1 016x)?

Událost

Mariánská pouť 2017 - zámek Benešov nad Ploučnicí

V sobotu 9. září 2017 proběhne Mariánská pouť na státním zámku Benešov nad Ploučnicí

Od roku 2013 se počet obyvatel v obci Česká Kamenice snížil o 216?

Střecha Evropy v ČR

Unikátní funkci „střechy Evropy" má vrch Klepáč (1 138 m n. m.) v Kralickém Sněžníku. Na jeho jižním úpatí je rozvodí tří moří: Nysa Klodzka vtéká do Odry a ta do Baltského moře, Tichá Orlice do Labe, to pak do Severního moře a řeka Morava je přítokem Dunaje, který se vlévá do Černého moře.

Nejvyšší hora ČR

Nejvyšší hora v České republice je Sněžka (1 602 m n. m.), nejvyšší hora Krkonoš na hranici s Polskem. Na vrchol Sněžky vede sedačková lanovka z Pece pod Sněžkou.

Rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha na hoře Říp

Rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha na hoře Říp je ve vzdušné vzdálenosti 47 km od obce Česká Kamenice?

Románská rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha na vrcholku hory Říp byla postavena na místě dřevěného kostela roku 1126 na památku vítězné bitvy knížete Soběslava I.

Reklama