Okolí a příroda Hořice
Obec leží na úpatí Hořického pískovcového chlumu, jenž je přirozeným předělem mezi drsným podhůřím Krkonoš na severu a úrodným Polabím na jihu.
Podchlumí nabízí i množství přírodních památek. V Kovačské bažantnici je zachovalý smíšený les lužního charakteru se stoletými duby. V Bašnickém lese je doubrava a dubohabrové háje s typickou hajní květenou - lilií zlatohlavou, medovníkem meduňkolistým. Na Kazatelně u Rašína najdete zachovalý listnatý les s lokalitou zapalice žluťuchovité. V údolí Bystřice, která proráží Hořický chlum, se rozprostírají mokřadní louky. V Mezihořském údolí najdete zbytky bučin s typickou květenou. V okolí rybníku Smrkováku, který je významnou ornitologickou lokalitou, jsou doubravy a dubohabrové háje.
Krásné jsou památné stromy - Sobčické lípy, Javor klen na Boháňce, Rašínská lípa a Holovouská lípa.
Dendrologicky významné jsou i zámecké parky - v Holovousích, Kamenici a Jeřicích.
Vrch Gothard (352 m n. m.)
Památný pískovcový vrch nad Hořicemi vznikal v období posledních výraznějších geologických proměn ve čtvrtohorách. Archeologické nálezy poblíž barokního kostelíku sv. Gotharda jsou dokladem pozůstatků lidu lužické kultury popelnicových polí, ty novější pak slovanského osídlení z mladší i pozdní doby hradištní. Název Gothard vrch dostal od německy hovořících řeholníků strahovského kláštera, kteří jej spolu s částí tehdejších Hořic, i několika okolními vesnicemi získali od pražského biskupa. Do celonárodního povědomí vstoupil vrch Gothard jako dějiště vítězné bitvy orebitů v čele s tehdy již slepým vojevůdcem Janem Žižkou a opoziční kališnickou šlechtou vedenou Čeňkem z Vartenberka. Památnost vrchu zvýšily během hladomoru v 18. století lidové pouti i víra v zázračnou studánku, jejíž voda pomáhala proti nemocem a hladu.
Na západním úpatí vrchu Gothardu leží jeden z nejkrásnějších městských parků regionu — Smetanovy sady. O založení této oázy klidu se rozhodující měrou zasloužil místní významný hudební spolek Dalibor na své valné hromadě v roce 1889. Hlavním záměrem pro tento účel zvoleného zvláštního výboru Dalibora bylo postavit pomník hudebnímu skladateli Bedřichu Smetanovi, jehož rodiče z Hořicka pocházeli. Součástí myšlenky bylo i následné zakoupení pozemků pro vybudování parku, kde by se dostalo pomníku důstojného umístění. Veřejnosti byl park slavnostně předán 31. května 1901. Projekt sadů vznikl podle návrhu Julia Krysa, pražského zahradního architekta, zalesnění provedl konopišťský zahradník Alois Arnold. Iniciátorem vzniku dalších soch byl učitel a kustod hořického musea Jan Kyselo, na jejich správné osazení dbal arch. Václav Weinzettl, dlouholetý ředitel sochařsko-kamenické školy. Kromě běžných parkových dřevin zde rostou i šácholan hvězdokvětý, zimostráz vždyzelený či například liliovník tulipánokvětý. Smetanovy sady s rozlohou přes 3 ha patří mezi umělecky i krajinářsky nejhodnotnější parky východních Čech.
