Historie obce Pohorská Ves
V roce 1769 byla založena na pozemcích lužického dvora malá dřevařská víska. Zakladatel Johann Buqoy ji pojmenoval na počest své manželky, hraběnky Therese, s níž se oženil roku 1765. Zpočátku se jednalo o malé sídlo s názvem Theresiendörfl beim Luschnitzer Hof (Terčina vesnička u Lužického dvora). Původně osadu tvořily jen dva domky, další byly vybudovány až po rozmáhající se plavbě dřeva. Když panství nechalo postavit hospodu počet obyvatel se ještě zvýšil. Víska se rozvíjela i nadále, přispělo k tomu nepochybně i založení kostela a malé školy.
V roce 1810 tudy procestoval císař František I., v roce 1890 se tu zastavil rakouský arcivévoda Franz Ferdinand d´Este. Počátkem 20. století stoupl počet domů na 22 a počet obyvatel na 185, převážně německé národnosti.
V roce1894 byl zřízen poštovní úřad a tři roky poté byla otevřena Raiffeisenka. Za první republiky nacházeli ve vsi obživu obchodník s dobytkem, obchodník s dřívím, čtiři hostince, kramář, pánský krejčí, obuvník, tři pekaři, výčep piva, řezník, dva obchody se smíšeným zbožím, stavitelská firma, dvě trafiky, a k tomu úvěrní ústav pro farní obec Terčí Ves.
Po válce a nuceném odsunu obyvatel byla oblast osidlována ve velké míře rumunskými Slováky. Osada vzhledem k pozdnímu založení a své malé rozloze neměla zprvu obecní úřad a podléhala Lužnici. Obcí se stala až v padesátých letech 20. století, kdy byla zároveň přejmenována z Terčí na Pohorskou Ves. V roce 1981 byla obec Pohorská Ves sloučena s Benešovem nad Černou, ale 1. července 1990 se vyloučily vsi Lužnice, Pohorská Ves, a Pohoří na Šumavě a utvořily nově obec. Pohorská Ves se tak stala opět sídlem obecního úřadu.
