Historie obce Roupov
Roupov je uváděn k r. 1250 jako sídlo Držky z Roupova. Na hradě seděli r. 1320 bratři Jaroslav, Drslav a Ota. Od poloviny 14. století jsou připomínáni předci Roupovských z Roupova. K roku 1375 je vzpomínán Něpr, poté Purkart a jeho synové Jan, Purkart a Hynek. V r. 1427 se Roupovští poddali husitským vojskům a připojili se k nim, když kališníci táhli na Plzeň. Janův stejnojmenný syn zvětšil rodové panství, hrad pozdně goticky přestavěl a zemřel po roce 1493. Jan Jiří z Roupova, rada krále Ferdinanda, vymohl povýšení rodově vsi Roupov r. 1514 na městečko a roupovské zboží obohatil koupi Spáleného Poříčí. Dědictvím hrad přecházel na další majitele, z nichž Jan, řečený Nezdický, poté co odkoupil dědičné díly od svých bratru Viléma a Kryštofa Karla, hrad v letech 1595 -1598 "obnovil tak, že se podobal obydli knížecímu, jen kamna dle Balbína samotná 1000 tolaru stála", a posléze jej pro dluhy prohospodařil. Roku 1607 se dostal koupi do majetku Jana z Klenové a z Janovice na Žinkovech, který ho o devět let později předal svému synovi Vilémovi. Vilém byl r. 1619 pro své postoje k císaři zajat a internován. Hrad posléze obsadilo císařské vojsko pod vedením dona Martina de Huerta. Arnošt z Mansfeldu přitáhl k Roupovu a zničil městečko pod hradem.
V majetku pánů z Klenové hrad zůstal až do r. 1707, kdy ho František Hartman z Klenové prodal Janovi Jiřímu řískému hraběti von der Hauben, který ho vzápětí připojil k červenopoříčskému panství. Hrad již v té době chátral a definitivně ztratil funkci rodového sídla. Po požáru městečka roku 1817 byl hrad rozebrán na stavební materiál. Jako zbytkový statek odkoupil po pozemkové reformě hrad s okolím vyslanec české republiky v Rusku. O jeho vztahu k hradu svědčí i to, že za hospodářské krize nechal nezaměstnanými vyčistit polozavalený hradní příkop. V jeho rodě zůstal hrad i po celou dobu komunistické vlády, což je v porovnáni s jinými obdobnými sídly bezesporu světlá výjimka.
