Historie obce Hulín
První písemná zmínka o existenci města Hulína pochází z roku 1224, kdy sem vedly kroky českého krále Přemysla Otakara I. Panovník tehdy navštívil svůj zeměpanský majetek a zřejmě se zde nějakou dobu zdržel.
Přijel s četným doprovodem, a tak se dá předpokládat, že Hulín byl v té době menším střediskem správní a hospodářské výkonné moci. Přemysl Otakar I. zde za svého pobytu vydal důležité listiny pro Opavu a Přibyslavice a také onen první písemný doklad, kde je jméno Hulín zmiňováno poprvé. V roce 1261, za panování Přemysla Otakara II., přešel Hulín do církevního majetku jako dar krále olomouckému biskupovi Brunovi za jeho četné zásluhy.
Za Brunova zástupce Dětřicha (kolem devadesátých let 13. století) došlo k rozsáhlé stavební úpravě hulínského správního centra. Tvrz byla přestavěna na hrad a celý komplex byl opevněn valy a vodním příkopem. Zřejmě ještě za Brunova života byl Hulín povýšen na město.
Původní zástavba obce byla situována do kruhu kolem náměstí a skládala se převážně z dřevěných zemědělských objektů. Uprostřed náměstí stála dřevěná radnice. Hulínské obyvatelstvo sužovaly četné požáry a povodně. Obytné domy několikrát vyhořely.
V 18. století požár zachvátil kostel, v 19. století dvakrát vyhořela fara, radnice na náměstí lehla popelem v roce 1852. Zdejší obyvatelstvo živilo převážně zemědělství. Hulíňané byli vyhlášenými chovateli dobytka. Tak to bylo až do čtyřicátých let 19. století, kdy s výstavbou železnice přišlo do města mnoho dělníků, a tak se pomalu začaly rozvíjet základy průmyslové historie města.
