Historie obce Koryčany
Nejstarší psané zprávy, které se přímo dotýkají našeho kraje, jsou teprve z roku 1131. V té době vládl českým zemím nejmladší syn Vratislava II. Soběslav I.. Krajina kolem dnešních Koryčan tehdy náležela ke kraji arcijáhenství břeclavského. Dějiny města Koryčany spadají určitě do mnohem dřívějších dob, než praví nejstarší dochované záznamy. Jisté je, že ve 14. století se nemalou měrou o stavební a kulturní rozvoj našeho města zasloužil Bernard zvaný z Cimburka, který se svou druhou manželkou Sabinou z Koryčan vyženil zboží koryčanské a dostal krajinu nedaleko Koryčan, kde si v chřibských horách po roce 1320 postavil jiný hrad - Nový Cimburk. Bernard dostal krajinu okolí Koryčan náhradou za hrad „starý" Cimburk nad Trnávkou u Moravské Třebové.
Po Bernardovi z Cimburka, jehož smrt je datována po roce 1351 přešel hrad na jeho vnuka Ctibora Tovačovského. Ten držel Cimburk 7 let a prodal jej roku 1358 spolu s městečkem Koryčany, koryčanskou farou a statkem ve Střílkách za 3600 kop pražských grošů markraběti Janu Jindřichovi, synu Jana Lucemburského.
Po smrti Janově vlastnil Cimburk jeho nepříliš úspěšný syn Jošt. Jošt spolu se svým bratrem Prokopem (bratr Jan Soběslav byl předurčen k významné církevní kariéře) prosazovali stále více moravské regionální zájmy a nezávislost na pražském centru. Jošt se z finančních tísní dostával prodáváním zeměpanských statků. Nakonec prodal před rokem 1398 i Cimburk - Čeňkovi z Drahotuš.
Teprve za Čeňka byla zahájena další výstavba hradu. Bylo vystavěno vnější opevnění a místnosti v prvním patře hradního paláce. Předhradí bylo rozšířeno pásem vnějšího opevnění, které obepínalo původní hrad. Úpravy paláce spočívaly ve výstavbě rohového sálu v l. patře na severovýchodní a jihovýchodní straně. Vedlejší místnost byla na severozápadním průčelí opatřena arkýřem.
Po Čeňkovi z Drahotuš vlastnil Cimburk nějaký čas Vok mladší z Holštejna. To už bylo za husitských válek. Jakým právem držel Vok mladší z Holštejna panství Cimbursko - Koryčanské, není známo. Pravdou ovšem je, že spor o Cimburk proti Čeňkovi vyhrál. Vok se mimo jiné hojně účastnil domácích válek, vzniklých z nepřátelství mezi členy Lucemburského rodu. Roku 1415 nalézáme jeho jméno mezi zápisky valného sněmu pánů českých a moravských, který se konal v Praze. Téhož roku podepsal a pečetil odpovědný list, jímž česká a moravská šlechta nesouhlasila s Husovým upálením v Kostnici. Pět let poté táhl Vok mladší s jinými moravskými pány po Zikmundově boku osvobodit Vyšehrad. Bitvy na Vítkově se zřejmě už nezúčastnil. Záznamy praví, že zemřel týden před bitvou.
Koncem 15. století (roku 1490) se držitelem panství stává František Mikuláš z Háje. Po roce 1450 seděl na Cimburku Jaroslav z Lomnice, loupeživý rytíř, který prý odváděl poddané z blízkého okolí na svůj hrad.
Roku 1500 postoupil Vladislav Jagellonský, který tehdy vládl českým zemím, městečko Koryčany a Cimburk se vším příslušenstvím bratrům Vilémovi a Přemkovi z Víckova. Po dvou letech přešlo panství opět na Františka Mikuláše z Háje a jeho bratra, kteří roku 1524 postoupili hrad Cimburk, Koryčany s mýtem, farou, dvorem, vesnicí Lískovec a pusté osady Černíkovice a Vážany s dvorem Vilémovi z Víckova. Roku 1530 Vilém koupil od Pročkových ze Zástřizel Blišice s dvorem a spojil je s panstvím Koryčanským. Koncem 50. let 16. století prodal Jan Ždánský ze Zástřizel Vilémovi část Mouchnic s mýtem. Druhá část Mouchnic náležela od roku 1510 Bučovicím.
