Historie obce Kladníky
Podle dochovaných materiálů zde bývala bohatá lesnatá oblast, kde se hodně těžilo dřevo. Název obce má souvislost s těžbou a zpracováním dřeva - kládí. Kladníci byli lidé rubající klády. Ze 4. června roku 1372 pochází zápis v zemských deskách o darování obce markrabětem Janem jeho služebníkům bratřím Oldřichovi, Damiánovi, Štěpánovi a jejich mužským potomkům za služby mu prokázané, který představuje první zmínku o obci Kladníky. Dalšími historickými majiteli vsi byli Myslibor řečený Rys z Kladník, Václav z Příkaz, Bavor z Prus a Kladník či Jan Bradka z Kochova a Kladník, hejtman na Uherském Brodě. Ten je v zemských deskách zmiňován v letech 1437, 1447, 1460 a 1463. Poté se vystřídala ještě řada vlastníků, až se roku 1595 připomíná Karel ze Žerotína, který Kladníky i s Dřevohosticemi prodal Janovi st. Skrbenskému z Hříště, jemuž bylo pro účast na vzpouře roku 1620 zboží zkonfiskováno a prodáno nejvyššímu kancléři království českého Václavu knížeti z Lobkovic. Ten v roce 1650 část tohoto zboží i se vsí Kladníky prodal zemskému hejtmanu moravskému Janu hraběti z Rottalů, který Kladníky přiřadil k Bystřickému statku. Zdejší tvrz zanikla za třicetileté války. Místní obyvatelé měli značné robotní povinnosti a kromě toho museli vykonávat hlídky v zámku v Bystřici pod Hostýnem. Roku 1862 došlo k vyrovnání se statkem bystřickým. Arnošt, baron z Laudona, vše, co v Kladníkách měl, roku 1895 rozprodal i se dvorem Vidláčem. Dvůr Vidláč s pozemky koupili Alois Löbl a Jindřich Götzlinger, od nichž jej v roce 1907 koupili Rajmund a Jaroslav Kokorovi. V roce 1947 byl majetek rozprodán zčásti obci a zbytek pak obyvatelům.
