Historie obce Kobeřice u Brna
Osídlení Kobeřic se datuje již od mladší doby kamenné. Svědčí o tom četné vykopávky, které obsahují nálezy i z doby bronzové a doby římské říše. První písemná zmínka je z roku 1237, týkající se zaniklé osady Mezilesice. Kobeřice jsou zmiňovány v roce 1283, kdy zde již byl farář a fara. Obec bývala samostatným statkem a rytířským sídlem. Nejcennější památkou je dochovaný a restaurovaný pozdně-románský kostel sv. Jiljí, se vzácnou freskou Panny Marie Ochranitelky ze 14. století. Nyní to je památkově chráněný objekt. Obec patřila se svými 1100 obyvatel k největším v okrese Vyškov. Již od roku 1811 zde byla škola, stávající objekt pak byl postaven v roce 1886. Od roku 1880 zde aktivně působí Hasičská jednota a od roku 1909 tělocvičná jednota Sokol. Z novodobých dějin stojí za zmínku vznik Církve československé husitské v roce 1920 a významné partyzánské hnutí za 2. světové války, operující pod názvem Olga v oblasti Ždánického lesů a Chřibů. Připomíná je památník U zlatého jelena. Rovněž znovuobnovení samostatnosti obce v roce 1990 poté, co v roce 1986 byla sloučena se Slavkovem u Brna. Z významných občanů Kobeřic je třeba zmínit Aloise Procházku, řídícího učitele, který se výrazně zapsal do archeologických výzkumů Slavkovska a Vyškovska. Dalším významným rodákem byl Hubert Ripka, blízký spolupracovník prezidenta Edvarda Beneše. Oba jsou čestnými občany a mají zde pamětní desky. Obec byla převážně zemědělská. Tvořilo ji velké množství soukromých rolníků.
