Historie obce Dub nad Moravou
První listinná zmínka z roku 1141 uvádí osadu jako ves U dubu, která byla součástí nenakonického statku. Ve 13. století se předpokládá vznik prvního kostela. Na jeho základech byl v roce 1586 postaven druhý kostel Všech svatých. Dub nad Moravou byl 14. července 1848 povýšen na městečko s právem pořádání trhů.
Obec a její historie je alespoň posledních 250 let nerozlučně spjata s historií poutního kostela Očišťování Panny Marie. Slavné dubské poutě učinily obec známou i za hranicemi regionu.
Začátek poutí do Dubu spadá do doby zbožného baroka. Jejich zárodek vznikl podle legendy v Nenakonicích asi před rokem 1727. Jistý Jiří Bušlík z Kunovic vyryl neumělou rukou do dřeva obraz Panny Marie se sluncem a měsícem po stranách. Otisk prodával za 1/4 groše. Šafář Opálka si takový obrázek donesl domů. Ten byl později zavěšen na lípu naproti zámečku. Obraz prý v noci zářil. Lidé sem začali chodit místo do kostela, modlit se a prosit o pomoc v životních těžkostech. Mluvilo se o nevysvětlitelných uzdraveních a kostel zůstal téměř opuštěn. Po přenesení obrázku do kostela Všech svatých na zeď vlevo od oltáře se osadníci vrátili. Do kostelíka se nemohli vejít, i když se mše sloužily několikrát denně. V neděli 22. října 1730 byl obrázek slavnostně přenesen na hlavní oltář a zde byl jako milostivý uctíván ještě 27 let. Mezitím se v letech 1734 - 1756 stavěl nový chrám Panny Marie. Procesí poutníků byla vítána dubskými kněžími, pozdravována vyzváněním zvonů, případně muzikanty a krásným kostelem. K určité náladě přispívala i krása světel, nádherné ornáty kněží a jejich nabádavé slovo v kázáních. Byla to asi hlavně naděje, která je vedla. Naděje, prosba a hlavně hluboká víra, že u Panny Marie Dubské složí břemena trápení. Sláva poutí bývala přerušována. První neštěstí kostela nastalo požárem věží následkem blesku v roce 1772. Další nedobrou zvěstí pro poutní místa bylo jejich rušení císařem Josefem II. v roce 1774. Až v druhé části první poloviny 19. století docházelo k menšímu rozvoji poutí. Byli zváni význační kněží a kazatelé. Procesí poutníků ve starší i novější době přicházela asi ze čtyřiceti farností. Všude, kde se sjede mnoho lidí, je potřeba občerstvení, případně možnost přespání. Proto zde bývá spousta stánků s drobnými dárky, růženci, svíčkami, sladkostmi a každý rok je nabídka o něco bohatší.
Hanácké obci, kde vždycky bylo moc práce, ba dřiny nejen s cukrovou řepou, ale i s ostatními plodinami, přišlo vhod ustálení termínu poutě na první neděli v září. Před dubskou poutí bylo potřeba důkladně uklidit domy, ale i dvory. Zvali se příbuzní, aby bylo možné pohovořit o rodinných událostech, ukázat hospodářství a umožnit návštěvě pochvalu. K slavnostnímu obědu se připravovala pečená husa nebo kachna se zelím a knedlíkem. K večeři třeba smažené kuře. Peklo se cukroví, např. kraple, trubičky, máslové řezy a samozřejmě vdolečky a jiné druhy cukroví, podle toho, kdo co uměl. Děti dostaly od hodné tetinky nějakou korunu na kolotoč. Maminkám zůstala po pouti jenom hora práce. Za týden po hlavní pouti bývala tzv. malá pouť a hody pro domácí. Tak to bývalo do 2. světové války. Potom nastaly zlé časy, smutek, nedostatek a obavy. V několika rodinách byli vězněni příbuzní a někteří z nich se už nikdy nevrátili. Ale poutníci chodili i za války, aby se modlili za její ukončení. Po válce nastala velká radost a hlavně úleva. Potom přišla doba, která konání poutí opět nepřála, ale dubské zářijové poutě přesto nezanikly, dál se přes jisté potíže konávaly a jejich tradice zůstává.
Dnes někteří příchozí vejdou do kostela jako návštěvníci, jiní jako poutníci, pro které je slavena hlavní poutní mše svatá v 11 hodin. Na této hlavní mši svaté je každoročně milým hostem a hlavním celebrantem olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner. Hlavní celebrovaná mše bývá doprovázena místním chrámovým sborem, který si pro jubilejní rok 2000 připravil Českou mši hudebního skladatele a dubského rodáka Vojtěcha Říhovského. Mše svatá je tak jako před lety zahajována mariánskou písní "K nebesům dnes zaleť písní..." a kostel bývá poutníky opět zcela zaplněn. Ostatní, i když do kostela nejdou, jistě obdivují jeho barokní krásu.
Nedílnou součástí dubské pouti jsou různorodé zábavné atrakce. Starší kolotoče a houpačky nahrazují postupně moderní málem kosmické trenažéry. Rok od roku je jich čím dál více.
