Historie obce Hovorany
První písemná zmínka o Hovoranech pochází až z roku 1593, ale lze se domnívat, že Hovorany zde byly mnohem dříve. Obec vlastní zakládací listinu, pečeť, prapor a jeden z nejstarobylejších znaků na Moravě vůbec. Černá ostrev ve znaku sahá až k českým rodům Ronoviců a Lichtenbergů, kteří patřili k zakladatelům Hovoran. Kolem roku 1594 byly Hovorany, v té době nazývané Hovorov, nově osídlovány Čechy, Slováky a hlavně Chorváty.
Jazyk, kterým hovořili první Hovoráci byla tzv. čakovština, chorvatské nářečí z oblasti pod Záhřebem. Později splývají obyvatelé s okolím. V roce 1605 vpadli na Moravu Bočkajovci, kteří vraždili a týrali obyvatelstvo, pálili vesnice. Mezi vypleněnými obcemi byl i Hovorov. I následky třicetileté války byly bolestné. V roce 1656 žilo v Hovoranech jen asi 220 obyvatel ve 45 domech, zbytek byl zpustlý. V roce 1663 se naším krajem valila turecká a tatarská vojska kežmarského grófa Tökelyho. Vpády Kuruců (křižáků) doprovázela další pohroma - mor. Hovorany náležely k panství hodonínskému, a proto také spolu s ním přecházely do držení nejrůznějších majitelů. Jan IV. z Lipého, který založil Hovorov, už rok na to prodal celé panství Juliovi, hraběti ze Salm-Neuburgu, ten je odkázal svému synovi a tak se střídali další majitelé. Roku 1762 koupil hodonínskou část panství císař František Stěpán Lotrinský, manžel císařovny Marie Terezie. Tak se hovoranští stali z bývalých hraběcích poddaných císařskými poddanými. Panství hodonínské bylo v majetku císařské rodiny Habsburků až do roku 1919, kdy bylo zabaveno ve prospěch nového československého státu.
