Historie obce Ježov
První písemná zpráva o Ježově pochází z roku 1320, v níž je zmínka o faráři Gerhardovi z Ježova. Majetníci Ježova jsou známi teprve od roku 1373, kdy se připomíná Vojtěch z Ježova a roku 1401 Prošek z Ježova. Od roku 1412 měl v držení ves Ježov, tvrz, dvůr a faru Witoslaw z Woděrad.
Roku 1430 prodal Boček z Woděrad ves s farou a dvorem Artlerbu ze Zástřizl. Protivec ze Zástřizl spojil Ježov s Miloticemi. Roku 1480 byly zmínky o dvou mlýnech. Roku 1570 patřil Ježov již k panství Dolno-Moštěnickému. Tam, kde nyní stojí zámek a dvůr v Moštěnici byla dříve vesnice, jež spustla roku 1618. Pole této vesnice byla připojena ke dvoru roku 1652. Unikátním svědectvím o dávné historii obce a jejího blízkého okolí se může pochlubit kostel sv. Jakuba. Na jeho stěnách je totiž umístěno pět náhrobků pánů z nedaleké Dolní Moštěnice. Jedná se o pískovcové desky, vypovídající o pohřbení rytíře Mikuláše ze Zástřizl a jeho manželky Anny Ryšánky z Modřic v roce 1590 a zřejmě jejich syna Jaroše o čtyřiadvacet let později. Žulové bloky pak patří Marii Cecílii, hraběnce z Lody, která zemřela v roce 1791 a jejímu synovi - rytíři Rudolfu z Loevenfeldu, zesnulému v roce 1846.
Uprostřed kostela je krypta, v níž byli majitelé moštěnického panství pochováváni. Přístup k ní kryjí lavice na levé, evangelijní straně. Pískovcové kameny byly původně zasazovány do podlahy, po které se chodilo. jelikož ocházelo k jejich opotřebování, byly později přemístěny do stěn, kam se pak daly i žulové náhrobky. Ježovský kostel je jedním z mála míst na Moravě, kde se zachovaly náhrobní kameny významného rodu Zástřizlů. Šlo o protestanty, pronásledované po třicetileté válce katolickou církví, která na některých panstvích vyhazovala tyto kameny z hrobek V okolí Ježova bylo několik osad, které zanikly. Roku 1421 bylo vypáleno a rozbořeno probožství u Svatého Klimenta. V 15. století se připomíná již pustá ves Ronšperk u Labuť.Roku 1391 patřilo třetina vesnice Ronšperk k vesnici Labuť a dvě třetiny probožství na hoře Svatého Klimenta i s Vřesovicemi.
Další zaniklou osadou byly Jevišovice roku 1400, Hořentice 1500, Hruškovice 1590, Chornice 1500, Lněníky 1500, Borky u Ježova 1500, Starosko u Moštěnice a vesnice Moštěnice zanikla asi roku 1618.
Roku 1688 je v kronice zmínka, kdy se ježovský farář Mikuláš Černíček dovolává desátků ze zaniklých šesti lánů, jež obdělává pán v Moštěnici, který tato pole ke svému panství připojil.
Roku 1652 byla v Ježově zřízena škola coby stálé zařízení. Tato škola byla na současném čísle 106. Domovní čísla byla uvedena poprvé v Josefínském katastru a ve farní kronice až od roku 1784.
Nová budova školy byla vystavena /nynější 1. stupeň/ v roce 1880. V té době kromě obecního domu byly v Ježově 2 mlýny a panská palírna. Roku 1893 vznikla čtenářsko-hospodářská besídka,která však brzy nato byla rozpuštěna. Velmi důležitým hospodářským činitelem bylo zřízení Rolnické záložny v roce 1885. Po kulturní a hospodářské stránce získal Ježov vybudováním okresních silnic, které se zde křižují, což bylo provedeno v roce 1879 až 1898. Historickým mezníkem obce byl odprodej dvorku, který vrchnost zřídila v roce 1688 z polí mlynářů a který odprodal velkostatek v Moštěnic v roce 1877 do soukromých rukou. Roku 1913 zde vzniká národní jednota pro jihozápadní Moravu. Za okupace v roce 1939 byl zřízen telefon a činily se přípravy pro rozšíření hřbitova.
V roce 1943 byla zřízena Lidová škola zemědělská, ale udržela se jen 7 let.
V roce 1951 v Lubech byl otevřen důl Pokrok, kde se započalo s těžbou lignitu. 1952 byl otevřen Svedrup a založeno JZD. 1950 bylo otevřeno kino, 1952 zdravotní středisko, 1953 Svazarm. V roce 1958 se Ježov stal střediskem zvěrolékařského okrsku. 1956 -1958 se započalo s výstavbou nové školy /současný 2. stupeň ZŠ/.
Matriční záznamy se datují od roku 1652. Znakem obce je ježek nesoucí v tlamičce hrozen vína.
První souvislá řada gruntovních knih se datuje od roku 1781. V obci byla cihelna a lom na kámen.
