Historie obce Chlumec
První písemná zmínka o obci pochází z listiny z roku 993, ve které kníže Boleslav II určuje desátek vybraný "Nachlumcy" právě nově založenému prvnímu mužskému klášteru v Praze - Břevnově. Výhodná a pohraniční poloha Chlumce způsobila, že se brzy stal křižovatkou mezinárodního obchodu (procházela jím tzv. Lužická stezka a Srbská stezka). A proto již během 9. století je zde zbudován Přemyslovcihraniční hrad. Ještě ve 12. století byl Chlumec pro český stát mnohem důležitější, než nedaleké Ústí n. L, čehož je důkazem i to, že se zde uskutečňovaly i státoprávní akty. Např. kníže Svatopluk I. svolal na chlumecký hrad zemský sněm českých velmožů, na němž byl jeho bratr Ota z Moravy jmenovám zástupcem knížete. Roku 1126 se zde odehrála bitva mezi českým knížetem Soběslavem I. a německým králem Lotharem III. o které se lze dočíst i v Jiráskových Starých pověstech českých. Roku 1227 získal Chlumec od českého krále Přemysla Otakara I. v léno Kojata z Oseka, čímž se Chlumec osamostanil coby panské sídlo. V té době byla zbudována tvrz, nacházející se přibližně v místech vedle statku pod návsí. Tvrz byla jen dřevěná, ale i přesto vydržela až do Třicetileté války. Skutečný reprezentační zámek nechal postavit v letech 1592 - 96 Petr Kölbl z Geisingu, který panství dále zveleboval. Kölblové panství dále rozšířili, krom obcí Stradov, Český Újezd také i Žandov, Hrbovice, Habartice, Klíše, Předlice, Horní a Dolní Varvažov, Liboňov, Chabařovice a mnohé další.
Již koncem léta roku 1813 se však nad Chlumeckem skláněla válečná mračna. Po prohrané bitvě u Drážďan ustupovala spojenecká vojska směrem do českého vnitrozemí. Císaři Napoleonu I. Bonparte se tak otevřela šance k obsazení Čech. Vyslal tedy za ustupující, tzv. Českou armádou své jednotky o síle 30 000 mužů pod velením generála D. R. Vandamma s cílem odříznout a zničit spojenecká vojska. Ustupující spojenci pod velením ruského generála Orstemana Tolstoje se však mezi obcemi Chlumec a Stradov postavila Francouzům na odpor, neboť hrozilo, že ustupující spojenecká vojska zůstanou obklíčena v horách. K tomu po cestě na Kyšperk, kudy ustupovala většina České armády, táhl maršál Schwarzenberg se svým štábem, pruský král i ruský car, jehož bezpečnost Tolstoj primárně zabezpečoval. Za této situace se rozhodl, že se pokusí francouzský postup za každou cenu zastavit. Vandammova vojska postupovala v dlouhých řadách horskými průsmyky, díky čemuž neměl francouzský generál k dispozici všechny své sbory okamžitě k dispozici. Toho hodlal Tolstoj využít, neboť si byl vědom, že oslabená a zdecimovaná Česká armáda má vůči dvojnásobné francouzské přesile jen malé šance.
