Historie obce Semily
První písemná zmínka o Semilech pochází z roku 1352, ale protože se týká farního kostela, můžeme právem předpokládat, že Semily existovaly již delší dobu před tímto letopočtem.
Semily byly sídlem šlechty, která zde postavila tvrz, později přestavěný na zámek. Ne všichni majitelé semilského panství zde trvale žili, většinou sem jen dojížděli. V době jejich nepřítomnosti spravovali panství hejtmani či purkrabí, jejichž moc byla téměř neomezená. Přehled majitelů Semil do 16. století by byl značně obsáhlý, protože vrchnost se často měnila. K ustálení majetkových poměrů došlo až po roce 1542, kdy se Semily dostaly do vlastnictví jednoho z nejbohatších českých rodů, rodu Smiřických. Smiřičtí založili i nové obce – Smržovku, Lučany a Tanvald. Albrecht Jan, poslední ze Smiřických, se stal vůdčí osobností povstání českých protestantských stavů v roce 1618. Smiřický popraven nebyl, neboť zemřel dříve, jeho jmění však bylo zkonfiskováno.
Královským listem z 24. dubna 1623 obdržel větší část majetku Smiřických včetně Semil Albrecht z Valdštejna. Když nově nabytý majetek připojil ke statkům, které mu již dříve náležely, stal se vlastníkem desetiny Čech a zatoužil stát se na svém území nezávislým vladařem. To se mu však stalo osudným. Když byl v roce 1634 v Chebu zavražděn, vídeňská vláda jeho statky zkonfiskovala a rozdala mezi jeho generály a vrahy. Jeden z jeho generálů, hrabě Mikuláš Desfours, příslušník předního francouzského rodu, získal panství rohozecké, maloskalské a semilské. Po jeho smrti byly Semily v držení dalších členů této rodiny až do roku 1748. Tehdy semilské panství koupil František Václav Carreto-Millesimo. Ve vlastnictví italského hraběcího rodu Millesimů zůstaly Semily do roku 1810, kdy je získal nešlechtic, velkostatkář Jakub Veith. On i jeho syn Václav v době své čtrnáctileté držby rozsah panství značně omezili a mnohé pozemky prodali poddaným do dědičného užívání. V roce 1824 koupil semilské panství francouzský kníže Karel Alain Gabriel Rohan, spřízněný s mnoha panovnickými rody v Evropě. Zbytky semilského panství, zámek, pivovar a dvůr s rozsáhlými pozemky a lesy prodali Rohanové roku 1898 městu Semily.
Revoluční události v letech 1848–1849 si vynutily reformu veřejné správy. Zatímco do té doby měla šlechta na území, které vlastnila, téměř neomezenou pravomoc, byly v roce 1850 vytvořeny v nových územních celcích orgány státní správy a poddaní se stali svobodnými občany. V Semilech bylo zřízeno okresní hejtmanství, později okresní úřad. I když se rozsah spravovaného území několikrát měnil, zůstaly od té doby Semily sídlem okresních úřadů až do dnešních dnů.
Okresním městem byly Semily až do konce roku 2002, kdy byly okresní úřady zrušeny a Semily se staly pověřenou obcí 3. stupně s 21 spádovými obcemi.
Název Semily se ustálil až v polovině 19. století, kdy se také Semily staly městem. Na starších mapách a dokumentech najdeme i tvary Semil, Semill, Semile či Semille. Od čeho je jméno odvozeno, můžeme se jen dohadovat – podle jazykovědců by mělo označovat osadu „semilů", tj. lidí, kteří jsou milí nebo kteří se libí.
