Historie obce Doubrava
Vznik Doubravy je jen těžko historicky zjistitelný. Existují však domněnky, které přičítají vznik kolem roku 1150.
Prvním, i když sporným důkazem o existenci Doubravy je zpráva z 26. května 1229. Papež Řehoř IX. oznamuje týneckému opatovi Luitfridovi a všem bratřím klášterním, že potvrzuje klášter týnecký s veškerým příslušenstvím, dědinami, kostely, desátky, myslivostí, rybolovem nejen v Polsku, ale i ve Slezsku. Ve zprávě byla zmínka mimo jiné i o Dúbrově.
Vznik samotné Doubravy musí však být o mnoho starší, než je zmínka v papežské listině. Začátek vývoje vesnice se může posunout do první poloviny 12. století. To je však jen úvaha, která není podložena žádným písemným dokladem.
Místo pro osídlování bylo v oblasti Doubravy velice příhodné. Bylo vzdáleno na půl dne cesty od hradiště v Těšíně. Úval, otevřený směrem na jihovýchod byl chráněn ze severu a západu mohutným dubovým lesem, který chránil území před prudkými větry a sněhovými bouřemi. Řeka Olše zajišťovala obživu rybolovem, okolní lesy pak lovem zvěře a sběrem ovoce. Les byl rovněž zdrojem palivového dříví. Domky osadníků se stavěly podél malého potůčku (směr Špluchov - Dědina). Tudy rovněž vedla první cesta přes vesnici, která pokračovala ke kapli do Orlové.
Povinností všech panských kanceláří byla evidence počtu nevolníků, jejich rozmístění podle místa zabydlení. Pro svou lepší orientaci byli panští písaři nuceni rozlišovat nevolníky podle místního poznávacího znamení. Tím byl u prvních osadníků na místě nynější Doubravy dubový les, neboli dúbrava. Tohoto označení "z dúbravy" užívali pak panští písaři při záznamech do urbářů nebo v seznamech desátků a odpracovaných robot. Při rozšíření samoty na vesnici již zůstalo jméno jako vesnice Dúbrava.
Další zmínka o Doubravě se objevuje v listu opolského knížete Vladislava. Dne 2. května 1268 se rozhodl zřídit v Orlové filiální opatství týneckého kláštera.
