Historie obce Rohov
Poprvé je Rohov v dějinách zmíněn k r. 1349 v tzv. opavském mostním rejstříku. V listinách se uvádí povinnost Rohova a dalších 69 obcí odvádět městu Opavě naturální dávku, tzv. mostního žita za údržbu mostů a silnic. Obec v nich nese název Rogaw. Pod tímto názvem se objevuje i v listinách z roků 1377, 1405, 1439 a 1619. V písemnostech roku 1736 a 1830 se vzpomíná jako Rohow, v roce 1837 jako Rohowo nebo Rochowo a od roku 1881 už jenom Rohov. Vznik pojmenování obce není jednoznačný. Je možné, že obec byla pojmenována podle rohu, není ovšem vyloučeno ani pojmenování jako vsi ležící na rohovém nebo daleko ležícím místě.
Podle dochovaných zpráv v době dělení opavského knížectví v r. 1377 připadl majetek boleslavský (Boleslav, Křenovice, Šamařovice, Strahovice, Sudice, Petřatín, Rohov a Stibořice), které měl v držbě do té doby Žibřid z Křenovic, k dílu knížete Hanuše. V 15. století se často v listinách objevuje jméno Otíka z Rohova, který vlastnil jeden z vlastnických dílů na Rohov. V těch dobách se v blízkosti Rohova nacházel statek Šamařovice. Písemné svědectví dokládají existenci rytířů , kteří se titulovali Šamařovští z Rohova a vzhledem k častému zmiňování se o nich v listinách v té době, lze předpokládat, že měli v této oblasti větší vliv. Nedaleko Rohova si vybudovali tvrz Světlov.
V 16. století drželi Rohov Karvinští z Karviné a páni z Drahotuš, kteří jej přechodně připojili k svému dolnobenešovskému statku, poté připadl Rohov při dělení panstva dolnobenešovského v roce 1619 k dílu koberskému. V následujících letech se objevilo několik kupců, ale Rohov nakonec roku 1676 koupil Karel Maxmilián Lichnovský z Voštic a připojil k Chuchelné, kterou jeho předek Bernard Lichnovský z Voštic získal od Šamařovských z Rohova již v roce 1608. Rohov se tak stal na další více než dvě století součástí panství Chuchelná.
V 16. století se nacházela v blízkosti Rohova tvrz Světlov. Předpokládá se, že tvrz zanikla během třicetileté války. Na místě zaniklé tvrze byl vybudovaný dvůr Světlovec. V listinách je zmiňováno i o samotě Podrohovčí, bližší informace se ovšem nedochovaly.
Za Františka Bernarda Lichnovského z Voštic v roce 1721 byla v Rohově panská krčma a dvůr, žilo zde 16 sedláků a 21 zahradníků. Obec v této době patřila do krnovského knížectví a městu Krnovu odváděla daň v podobě tzv. mostního ječmene, dávku za údržbu mostů a cest.
Historickým přelomem v životě obce byly události pol. 18. století, kdy po prohrané válce v r. 1742 postoupila Marie Terezie část Slezska Prusku a život obce se stal v dalších letech součástí jeho vývoje.
V roce 1797 v Rohově vznikla škola a roku 1819 měla svou vlastní budovu, přestavěnou v roce 1836. Škola však v roce 1861 zcela vyhořela a nové budovy se Rohovští dočkali teprve v roce 1897. Další novostavba školy byla dokončena až v roce 1947.
V roce 1910 měl Rohov 688 obyvatel, z toho 577 katolického a 111 evangelického vyznání. Fara byla v Rohově od roku 1571 katolická.
Po připojení k ČSR v roce 1920 měl Rohov, který byl začleněn do okresu Hlučín, rozlohu 692 ha, 709 obyvatel a 120 domů. V obci byl hostinec, obchod , 2 pekaři, kovář a stolař. U Rohova byla samota Podrohovčí a Lichnovského dvůr Světlovec.
Od r. 1928 byl Rohov začleněn do okresu Opava. Během 2. svět. války byla obec silně poškozena. V letech 1949 - 1960 náležel Rohov opět do okresu Hlučín.V r. 1979 byl integrován se sousedními Sudicemi a osamostatnil se až od komunálních voleb v r. 1990.
