Historie obce Strahovice
První zmínka o obci je z roku 1349, zakladatelem byli majitelé kláštera Hradisko u Olomouce. Ve 14. století náležely Strahovice Mikuláši III. a tím ke Krnovsku, dále vlastnil obec například Bernard Lichnovský z Hoštic. Až do roku 1922 byla obec součástí Pruska, po tomto roce náležela k Československu. Za II. světové války byla obec součástí Německa.
Mezi polskými a českými knížaty se vedly dlouhodobé války o Slezsko se střídavým úspěchem. Nakonec byla hranice mezi Slezskem a Českým státem v průběhu 12. století ustálena, a proto již koncem tohoto století území obce nepochybně náleželo k českému státu. Určitý obrat nastal za Přemysla Otakara I., který přiznal desátek biskupství v holasické provincii a k upevnění své moci nechal tuto provincii osídlovat. Moravské kláštery zde zakládaly vesnice a opírali se o své zemědělské zkušenosti. Vzkvétající kraj však byl dvakrát za sebou zpustošen. Po prvé při vpádu Tatarů roku 1241 a po druhé za války uherského krále Bely s korunním princem Otakarem o vlastnictví Rakouska roku 1253. Za vlády Přemysla Otakara II. bylo osídlovací úsilí podpořeno v ještě větší míře, a tak vznikly osady i na pozemcích, které dosud pokrýval hustý les.
Dvě významné události poznamenaly historii Strahovic ve 20. století. Je to jednak datum 4. února 1920, kdy do dosavadního okresu Ratiboř vstoupilo československé vojsko a obsadilo 38 vesnic včetně Strahovic, a pak hrůzné divadlo hořících Strahovic při přechodu fronty přes vesnici v roce 1945.
Po porážce Německa a jeho kapitulaci v listopadu 1918 se uskutečnila mírová konference ve Versailles, kde se mimo jiné jednalo také o Horním Slezsku, ke kterému patřili i Strahovice. Polákům bydlícím na tomto území byla poskytnuta možnost rozhodnout o svém osudu referendem pod ochranou vojska vítězů. Obcím, které připadly k Československu a shrnují se pod názvem Hlučínsko, toto právo poskytnuto nebylo. Jaká tedy byla národnostní situace nám napoví sčítání lidu z února 1921. Za Moravce se hlásilo 23 občanů, za Čechy 12, to jsou četníci, učitelé, financi a jedna Polka. Všichni ostatní uvedli národnost německou mimo 12 občanů, kterým byla německá národnost ponechána, bylo na všechny ostatní podáno trestní oznámení a na sčítací listině byla uvedena německá národnost přerazítkována na moravskou.
V září 1938 se stupňoval tlak Německa na připojení českých území s převážně německým obyvatelstvem k Německé říši. Chýlilo se k válce. Strahovice byly bezprostředně ohroženy a proto se obyvatelé rozhodli zanechat domy a dobytek a utéct. Po mnichovské dohodě se české rodiny stěhovaly dále do vnitrozemí. K německé armádě se nehlásili dobrovolně a když se dostali živí zpět do osvobozené republiky, bylo s nimi zacházeno často pod lidskou důstojnost.
Když se válečné události přiblížili našemu kraji, ubytovala se ve Strahovicích německá vojska. Fronta se k 28. 3. 1945 ustálila mezi Rohovem a Petřatínem. Po silné dělostřelecké přípravě dne 14. 4. zaútočila Rudá armáda na německé postavení a brzy na to byly osvobozeny Strahovice. Po osvobození obce ujala se správy Místní správní komise dosazená Okresní správní komisí v Opavě. Zdejší občané neměli ještě státní občanství a tak se nemohli stát členy správní komise ani členy MNV. Místní národní výbor byl ustanoven ve Strahovicích teprve po celostátních volbách v květnu 1946. To už většina občanů státní občanství obdržela.
