Historie obce Hošťka
Byla založena kolem roku 1275 a v témže století připojena k tachovskému manskému obvodu. Drobní feudálové vlastnili statek jako manství, za což byli povinni sloužit purkrabímu královského hradu v Tachově. Prvním písemně doloženým manem je blíže neznámý Dluhovoj (rok 1380). Dlouho na zdejším rytířském sídle vládla rodina Dolniců, jejichž náhrobky ze 40. a 50. let 16. století jsou uloženy v tachovském muzeu. Roku 1560 získal Pořejov královský rychtář Jan Sebastián Perglar z Perglasu, který roku 1587 nechal obnovit gotický kostel sv. Bartoloměje a nejspíš nechal přestavět i starou tvrz. O pořejovský statek přišel jeho synovec při pobělohorských konfiskacích kvůli účasti ve stavovském povstání. Poté se zde vystřídalo několik majitelů, roku 1687 panství kupuje Jan Zikmund von Gotzen a připojuje jej k Borskému statku. Roku 1728 jej následuje Adam Filip Losy a připojuje panství k tachovskému dominiu.
Původně gotický kostel sv. Bartoloměje byl roku 1740 zbarokizován a kolem roku 1971 zbořen. Místo bývalého kostela označují dnes pouze staré kaštany. Podobu pořejovského rytířského sídla můžeme konstruovat na základě ikonografického materiálu, neboť celá vesnice včetně zámku, dvora a kostela zanikla v šedesátých letech 20. století. Na plánech Pořejova datovaných do let 1790 a 1838 je ještě patrný částečně zachovaný vodní příkop staré tvrze. Zámek vázaný na blízký poplužní dvůr byl založen na půdorysu písmene „L". Jedna z mladších podob pořejovského sídla je zachována na rytině vsi z roku 1725, na níž jsou patrné čtyři budovy seskupené kolem nádvoří, přičemž jižním křídlem prochází vstupní brána.
Poslední kapitoly dějin jsou pro obec neradostné. Ke konci 2. světové války obsadili postupující Američané okolí Pořejova, kde se ve vsi i okolních lesích ukrývaly nevelké skupiny SS. Při dělostřeleckém ostřelování vesnice 26. dubna 1945 vyhořelo 32 domů, Pořejov pak 5. května kapituloval. Při obsazování vesnice byl zastřelen americký major, jemuž byl u Pořejova postaven malý pomníček, při budování dvou strážních domků byl údajně československými vojáky zabetonován do základů jednoho z nich.
Po odchodu původních obyvatel po roce 1945 vesnice velice chátrala. V roce 1956 ze 141 domů a téměř 600 obyvatel zbývalo jen 7 zachovalých usedlostí, které měli střechy, a to včetně kostela a fary. I ty pak vzaly za své a zbytky Pořejova se na konec ocitly pod obrovskou skládkou, kam byl léta svážen odpad ze širokého okolí.
