Zámek Lomnice leží ve stejnojmenném městysi v okrese Brno-venkov a je jeho dominantou. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka a od roku 1995 je součástí Městské památkové zóny Lomnice.
Předchůdcem lomnického zámku byl hrad, který stál v místech dnešního druhého nádvoří zámku. V současné době je zámek v rukou původních majitelů rodiny Thienen-Adlerflycht.
Dnešnímu renesančně baroknímu zámku předcházel raně gotický hrad z první poloviny 13. století, připomínaný prameny poprvé roku 1281 v souvislosti s jeho majitelem Vznatou z Lomnice. Nejstarší hradní palác se rozkládal v prostoru dnešního pravidelného druhého nádvoří, ke kterému byl v průběhu 14. století připojeno nepravidelné předhradí, proměněné postupem času na první nádvoří. Původní rozvržení stavby výrazně poznamenal vznik příčného křídla, ve kterém byla v první polovině 15. století zřízena unikátní pozdně gotická kaple, zasvěcená v období baroka svatému Františku Serafínskému; skvostný interiér kaple v interiéru připomíná snad nejkrásnější pozdně gotický arkýř na Moravě. Renesanční přestavby však zůstaly pouze v torzu.
Za vlastnictví zámku Lomnice hraběte Františka Gabriela Serényi proběhla barokní přestavba, při které byly adaptovány interiéry a podle plánů brněnského stavebního mistra Jana Křtitele Erny vznikl velký rytířský sál.
Neklidné období manýristických přestaveb vedlo majitele také ke zřízení raně barokní fortifikace, obepínající celý zámecký areál. Značným rozšířením prošel zámek během vlády nádherymilovného hraběte Antonína Amata Serényiho po roce 1700, kdy bylo z Lomnice vytvořeno rodové renesanční sídlo s luxusními interiéry a barokní stříhanou zahradou, tvořící rezidenční protiváhu nově zbudovanému hraběcímu letohrádku v Lysicích.
Stavební vývoj lomnického zámku završilo 19. století, kdy byly podle plánů hraběcího stavitele Františka Vašíčka upraveny zámecké fasády v neomanýristických a neogotických formách. Z počátku 19. století pochází také pozoruhodný neogotický vyhlídkový altán v zámeckém parku.
Po 2. světové válce byl zámek zestátněn, od 70. let 20. století až do roku 2018 v něm byla umístěna střední odborná škola a učiliště. Od roku 2018 je zámek ve vlastnictví rodu Thienen-Adlerflycht, potomků rodu Serényiů, kteří jej začali rekonstruovat.
