Rozsáhlá zřícenina vodního hradu Borotín leží na ostrožně nad Starozámeckým rybníkem asi 1 km jihovýchodně od stejnojmenné obce v okrese Tábor. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. V historických pramenech se hrad poprvé uvádí k roku 1356 v predikátu Vítka z Borotína, který je i možným zakladatelem hradu. V držení jeho potomků zůstal pak hrad ještě téměř celé století. Dalším majitelem hradu byl Mikuláš z Landštejna a Borotína, počátkem 15. století.
Počátkem 16. stolletí byl hrad Borotín rozšiřován, opuštěn byl před rokem 1623, kdy se prodával už jako pustý (popisován "toho jest toliko jméno a zdi bez krovu zbořené, dvůr všechen spálený"). V průběhu dalších staletí byly chátrající budovy hradu rozebírány na stavební materiál pro domky okolního obyvatelstva stejně jako na výstavný barokní dvorec v místě bývalého předhradí. Zejména západní část jádra výrazně poškodila těžba kamene. Ještě v polovině 19. století byly zbytky zdiva hradu mnohem výraznější, jak ukazují i kresby a rytiny v dílech F. A. Hebera a A. Sedláčka.
Současnou podobu získala zřícenina po památkových úpravách na začátku 80. let 20. století.
Zřícenina je volně přístupná. Prohlédnete si zde zbytek hradního paláce, brány, menší a velké válcové věže a nové obytné křídlo ze 16. století.
Hrad prošel složitým stavebním vývojem. Na místě předhradí stojí hospodářský dvůr. Příkop, který chránil jádro, byl poškozen vybudováním cesty při památkových úpravách. Hradní jádro mělo polygonální půdorys, ze kterého předstupoval mohutný bergfrit v čele hradu. Jádro obepínal parkán, do kterého se z předhradí vstupovalo zaniklou věžovou branou. Bránu do vlastního jádra chránila menší okrouhlá věž. Palác, který stál na jižní straně jádra, je dochován jen zlomkovitě.
Během pozdní gotiky bylo celé jádro obehnáno novým příkopem. Na východě byla postavena nová budova brány s řadou střílen a v jádře vznikly nové obytné budovy. Na počátku 16. století byl prostor parkánu za novou branou vyplněn dalším palácem, ze kterého se dochoval také otisk roubené komory. Tyto části spolu se zbytkem bergfritu představují nejlépe dochované části hradu.
