Kostel sv. Trojice ve Valašském Meziříčí je ranně renesanční stavba, kterou tvoří polygonálně ukončený zděný presbytář s kaplí a sakristií a roubená loď s ochozem. První písemná zmínka je z roku 1605 a hovoří o opravě oltáře, další se zmiňují o tom, že řeznický cech věnoval kostelu obraz Nejsvětější Trojice a měšťan Krčmář hlavní oltář. Kostel byl zbudován za hradbami města a byl v 17. a 18. století hřbitovním kostelem. Od roku 1693 se stal také poutním kostelem s tradicí svatotrojických poutí.
V dobách třicetileté války byl několikrát vypálen a požár jej poškodil také v závěru 19. století. Od roku 1904 sloužil k bohoslužbám studentů gymnázia, v roce 1919 byl zrušen hřbitov a rozebrána zeď kolem něj. K liturgickým obřadům přestal kostel sloužit v 50. letech 20. století a v roce 1953 byl předán městu pro muzejní účely.
Od roku 1968 jej spravovalo Valašské muzeum v přírodě, po něm Vlastivědné muzeum, které zde vybudovalo lapidárium, jehož nejstarším exponátem je nástěnný náhrobník Magdaleny Žernovské z roku 1584. Od roku 1981 se zde příležitostně konávaly koncerty.
Zdroj informací poskytl PaedDr. Josef Šebetovský, správce webových stránek www.drevenekostely.tode.cz.
