Historie obce Čakov
Archeologickým průzkumem v letech 2002 až 2003 byly na okraji Čakova zjištěny pozůstatky osídlení z doby halštatské, usedlost výrobců železa. První písemná zmínka o vsi (Schecow, tj. Čekov) pochází z roku 1262. Ve starších dobách náležel Čakov Rožmberkům; zprvu býval spravován z hradu Poděhusy, později v rámci panství Český Krumlov. Rožmberský urbář z roku 1379 udává pro Čakov 8 lánů obhospodařovaných pozemků, jiný urbář k roku 1510 zde jmenuje 10 hospodářů (4 celoláníky a 6 půlláníků); 10 hospodářství bývalo v Čakově i kolem roku 1601, kdy poslední z RožmberkůPetr Vok ve finanční tísni prodal krumlovské panství císařiRudolfu II., z jehož následovníků Ferdinand II. v roce 1622 udělil panství Český Krumlov včetně Čakova Janu Oldřichovi z Eggenberku. Vnuk onoho Jan Kristián z Eggenberku v roce 1710 bezdětný zemřel, čímž panství přešlo na vdovu Marii Ernestinu rozenou ze Schwarzenbergu, po její smrti roku 1719 pak na jejího synovce Adama Františka ze Schwarzenbergu. Schwarzenbergové pak zůstali čakovskou vrchností až do zrušení poddanství. K roku 1756 se v Čakově poprvé připomíná škola. Dne 8. února 1841 postihl vesnici silný požár, při němž pohořelo 7 usedlostí. Od roku 1850 je Čakov samostatnou obcí vyjma období 14. června 1964 až 23. listopadu 1990, kdy tvořil součást obce Jankov.
